Dogma × dogna

Dogmatem označujeme ponejvíce tvrzení, o němž se v určitém společenství lidí nepochybuje a námitky vůči němu vznesené jsou brány jako nepřípustné.

Nejčastěji se můžeme setkat s církevními dogmaty (nedokazatelnými tezemi), která byla přijatá pouze na základě víry a která jsou považována za neomylná a věčná.

Pravopis a etymologie

Původ slova dogma nalezneme v řečtině, a to konkrétně ve slově dógma (mínění, poučka, přikázání), odkud bylo přejato do latiny dogma a odtud do naší mateřštiny. Je jen jediný správný způsob psaní – DOGMA.

Skloňování

Dogma patří mezi podstatná jména rodu středního mající smíšené skloňování podle vzorů město (vzor rodu středního) a hrad (vzor rodu mužského neživotného). Co to znamená?

Podstatná jména náležící k rodu střednímu, která mají původ v řečtině a v 1., 4. a 5. pádě končí na -ma, mají v ostatních pádech kmenotvornou příponu -at-. Kromě 1., 4. a 5. pádu, u nichž je nulová koncovka, se skloňují podle vzoru město. 2. pád jednotného čísla (koncovka -u) se skloňuje podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. dogma dogmata
2. dogmatu dogmat
3. dogmatu dogmatům
4. dogma dogmata
5. dogma dogmata
6. dogmatu dogmatech
7. dogmatem dogmaty

Synonyma

Synonyma ke slovu dogma jsou článek víry, ustrnulá poučka či základní teze.

Příkladové věty

Jako dogma můžeme brát tvrzení, že Ježíš vstal z mrtvých.

Zjevená pravda víry je dogma.

Je smutné, že i v dnešní době stále přežívají zkostnatělá dogmata, že single člověk nemůže být šťastný a že všichni musí mít děti.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému