Slánka × slámka

Váháte někdy nad tím, jaký je rozdíl mezi slovy slánka a slámka? Je správné psaní s „n“ nebo s „m“? Potěším vás, neboť v tomto případě mluví naše češtinářské příručky jasně a velice jednoduše.

Správné jsou oba způsoby psaní, avšak pozor – každé slovo označuje něco jiného.

Slánka s „n

Slánka s „n“ označuje solničku, tu malou nádobku, co máme na stole, abychom si mohli dochutit jinak planou krmi.

Skloňování

Jedná se o podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. slánka slánky
2. slánky slánek
3. slánce slánkám
4. slánku slánky
5. slánko slánky
6. slánce slánkách
7. slánkou slánkami

Příklady vět

Podej mi, prosím, tu slánku, potřebuji si to dosolit. To jídlo dneska nemá žádnou chuť.

Kláro, dosyp do slánky trochu soli, už jí tam moc není.

Slámka s „m

Slámka s „m“ má významů více.

  1. Slámkou nebo také brčkem označujeme pomůcku (trubičku na pití), díky níž můžeme nasávat nápoj ze sklenice tak, aniž by se naše ústa dotkla hladiny nápoje. Jeden její konec je ponořený do tekutiny, druhý čouhá ven.
  2. Zdrobnělý název pro stéblo slámy. Sláma je suchá a vymlácená nadzemní část obilí, která se nadále používá zejména jako podestýlka pro zvířata (např. ve stájových boxech pro koně).

Skloňování

Slámka je rovněž podstatné jméno rodu ženského skloňující se podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. slámka slámky
2. slámky slámek
3. slámce slámkám
4. slámku slámky
5. slámko slámky
6. slámce slámkách
7. slámkou slámkami

Příkladové věty

Říká se, že když budete pít slámkou alkohol, budete víc opilí.

Nekousej tu slámku! Pak ti to nepoteče.

Budeme pořádat večírek. Pro tuto příležitost jsme nakoupili nejen veselé slámky, ale i barevné deštníčky do pití.

Jeníčku, podívej se na ty žluté slámky na poli; na slunci vypadají jako ze zlata.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Fin Publishing, 1998. ISBN 80-86002-42-x.
Pošli tento příspěvek svému blízkému