Rekviem × requiem

Na toto slovo bychom si měli dát obzvlášť pozor, protože se v něm často chybuje. Lidé mají tendence psát písmeno q vždy tam, kde slyší [kvé]. Pravopisně správně je ale pouze varianta první – rekviem.

Písmeno q užíváme pouze ve slovech, která jsou cizího původu, při počešťování potom toto q převádíme na jiné znaky (v a kv). Proto Pravidla českého pravopisu variantu s q neznají, i tak se ale s ní můžeme setkat.

A co to to rekviem vlastně je? Je to mše za zemřelého, zádušní mše. Je to také označení pro smuteční skladbu zpívanou a hranou při této mši.

Slovo rekviem je rodu středního a je nesklonné.

Příklady:

V českém prostředí vzpomeňme na film Rekviem pro panenku z počátku devadesátých let dvacátého století.
Antonín Dvořák začal psát Rekviem na nový rok roku 1890.
Jen s vypětím všech sil si brával každého soumraku a svítání lampářského hůl a šel sloužit své rekviem.
Mozartovu smrt navíc bude navždy provázet slavné a nedokončené Rekviem d moll.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Pošli tento příspěvek svému blízkému