Vendeta × vendetta

Pojďme se podívat v tomto článku, která z variant tohoto slova je správné.

Český etymologický slovník nám říká, že se k nám dostalo slovo z italského vendeta, což znamená msta. Do italštiny se slovo dostalo z latinského vindicta (vysvobození, pomsta, trest) od vindicāre (činit si nárok, vymáhat, mstít). Pravopisně správně je pouze výraz vendeta. Dnes toto slovo překládáme jako krevní msta.

Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že šlo dříve psát i vendetta. Jak už bylo ale výše zmíněno, pravopisně správně píšeme pouze s jedním tvendeta. Podstatné jméno vendeta je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

Příklady:

Šlo o politickou vendetu podle hesla „oko za oko“.

Od tohoto data se vendeta stála denním chlebem.

Oběti jejich vendety jsou velmi staří lidé.

Je to žena, která touží po své osobní vendetě.

Ženy a děti byly z vendety vyloučeny.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 2., nezměn. vyd. Voznice: Leda, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7.

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému