Přehršel × přehrššel

Pravopisně správně je pouze námi nabízená první varianta, tedy přehršel. Dobrou zprávou je, že můžete napsat i přehršle. Obě varianty jsou kodifikované. Slovo přehrššel ale slovníky neznají.

Pokud se vás zeptáme, zda označuje míra přehršel/přehršle množství malé, nebo velké, pravděpodobně odpovíte, že je to množství velké.

Podíváme-li se na původní význam slova, zjistíme, že se používá v jiném významu než v tom původním. Jedná se o hodně staré slovo, které pochází z praslovanského grst (hrst), a mívalo různé podoby: přehrstlie, priehrtie, prehrštie, přehrštel, přehřšlí, přehouští, existují doklady na zdrobnělinu přehršlička.

„Stačí jen ta přehršlička odvahy a chuti říct a říkat co vidím, odvahy k pravdě.“ (Jan Werich)

Všechny tyto výrazy označovaly množství nějakého sypkého materiálů, například mouky, rýže, obilí, množství, které se vešlo akorát do hrsti, maximálně do obou hrstí zároveň.  Slovník spisovného jazyka českého uvádí, že původní význam slova přehršel byl menší množství.

Jak jistě víme, výraz přehršel se nově využívá ve významu větší, velké množství něčeho, spousta, hodně. Význam slov se ale v průběhu let mění. Je to jeden z důkazů, že se náš mateřský jazyk neustále vyvíjí. Důvodem, proč se jedná o označení velkého množství, nebo dokonce přílišného, může způsobovat předpona pře-, která v nynějším jazyce znamená velkou míru něčeho (podobně jako u slov přemíra, přebytek). Tato předpona však v původním slově přehršle neznamenala přeplněnou hrst, tak jak to chápeme dnes.

Podstatné jméno přehršel/přehršel je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru růže.

Příklady:

Účast byla hojná a fotografií ke zhlédnutí a diskusi byla také přehršel.

Zato různých „ekonomů“ je na trhu práce přehršel.

Sociální sítě plní každým dnem přehršle tipů na stravování.

Rok trvající volební kampaň jim k tomu nabídla přehršle příležitostí.

V této fázi je lepší poskytnout podporu emoční než přehršel informací.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
ČERNÁ, Anna et al. Na co se nás často ptáte. 1. vyd. Praha: Scientia, 2002. 168 s. ISBN 80-7183-260-X., HAVRÁNEK, Bohuslav, ed. a kol. Slovník spisovného jazyka českého. 2., nezměn. vyd. Praha: Academia, 1989. 8 sv., SCHMIEDTOVÁ, Věra. Čeština, jak ji neznáte. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 205 s. ISBN 978-80-7106-990-4., SOCHOVÁ, Zdeňka a POŠTOLKOVÁ, Běla. Co v slovnících nenajdete: novinky v současné slovní zásobě. 1. vyd. Praha: Portál, 1994. 204 s. ISBN 80-7178-000-6.

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému