Rozbor uměleckých textů: Ironie

Ironie (řec. eironeia = zastírání, předstíraná nevědomost) je literární řečnická forma, která úzce souvisí s tradičními rétorickými figurami, zejména potom s hyperbolou a litotes.

Co je to ironie?

Prostřednictvím ironie vyjadřujeme záporný vztah vyslovením přesného opaku toho, co jsme měli původně na mysli.

Proč ironii tak často používáme?

Ironie je dnes je považována za nedílnou součást neformální mezilidské komunikace. Uchylujeme se k ní zejména tehdy, pokud chceme vyslovit něco podstatně jiného, než skutečně míníme, a to například v situacích, kdy se chceme ubránit hněvu nebo zkrátka nechceme hned druhé straně lhát.

Z hlediska literatury je ironie jistým způsobem výsměch. Můžeme přehánět, říkat pravý opak nebo lhát, avšak vždy bychom ironii měli věnovat těm posluchačům (čtenářům), kteří ironii zaregistrovali a rozuměli kontextu. Proto bychom si měli dát pozor zejména u malých dětí, které ještě nemusí ironickou poznámku pochopit, tím pádem mohou danou skutečnost pochopit naprosto vážně.

Mimoto se ironie často využívá za účelem někoho kritizovat, pro tento účel jsou často využívány termíny, které mají zdánlivě kladný úmysl, avšak skrytě je předmět hovoru znehodnocen.

Lidé se ale často chovají přirozeně zdvořile. V běžném jazyce někdy nemůžeme vyjádřit ironickou skutečnost, proto se spíše uchylujeme k tzv. litotes, kdy zdůrazňujeme pozitivní vlastnosti dané věci.

Jak ironii poznáme?

Ironii bezpečně poznáme podle změny intonace hlasu. V textu samozřejmě intonaci nepoznáme, proto nám k tomuto účelu poslouží různé grafické znaky (např. uvozovky, vykřičníky, obrácený otazník). Vyšší formu ironie nazýváme sarkasmus.

Není však podmínkou, že by se ironie v psaném projevu měla graficky znázorňovat, aby se poznalo, že se o ni jedná. Proto se ironie stává občas nebezpečná, neboť adresát nemusí smysl výpovědi poznat. Používá se tedy v případech, kdy je obsah sdělení dostatečně absurdní.

Příklady

  • Ta zase vypadá! (= Nevypadá dobře)
  • Aby ses nepředřel… (= Pracuje pomalu / málo)
  • Jste to teda zahráli vopravdu nádherně! (= Hráli to velmi špatně)
  • No, to jsi mě teda potěšil! (= Vůbec nepotěšil)
  • A tady přichází náš mistr světa! (= Výsměch)
  • Neboj se, my všichni víme, že by to tu bez tebe zkrachovalo. (= Výsměch)
  • Pěkné počasí, co? (= Nepěkné počasí)
  • To je mi pořádek! (= Nepořádek)

Pokud si děláme legraci sami ze sebe, mluvíme o tzv. sebeironii.

Pro jistotu ještě jednou:

IRONIE = vyjadřujeme záporný vztah vyslovením přesného opaku toho, co jsme měli původně na mysli.
LITOTES = Zmírnění určité výpovědi za použití dvojí negace.
SARKASMUS = Zesílení ironie, jízlivý posměšek.
HYPERBOLA = Pojmenování zveličující skutečnost (nadsázka).

Autor/ka: Bc. Renáta Malá

Pošli tento příspěvek svému blízkému