Rozbor uměleckých textů: Hyperbola (nadsázka)

Když se začne mluvit o hyperbole, lidem se buď vybaví geometrie, nebo literatura. Neděste se, nebudeme mluvit o matematice. Máme totiž na mysli samozřejmě tu hyperbolu, kterou z hlediska literární teorie řadíme mezi další tropy – přenesená pojmenování na základě vnější podobnosti.

Co je to hyperbola / nadsázka?

Pod pojmem hyperbola neboli nadsázka si představme z pohledu klasické rétoriky přehánění, a to až směrem ke zveličení dané věci.

Autor při využívání hyperboly zcela záměrně přikládá informaci větší význam nebo důležitost, proto se ji nebojí v komunikaci povyšovat většinou na humornou nebo až absurdní a nevážnou úroveň.

Nepleťme si však nadsázku s vymýšlením si nebo přeháněním. Z kontextu by totiž mělo být vždy jasné, že se autor výpovědi snaží danou věc trochu odlehčit. Avšak nemusí se vždy jednat pouze o humorné vyprávění, ale nadsázku můžeme využít například i v situacích, kdy chceme dodat sdělované skutečnosti na váze.

Příklady

• Řekla jsem ti to už snad tisíckrát.
• Stokrát, ne… milionkrát Vám děkuji!
• Já snad umřu smíchy.
• Mám takový hlad, že bych i koně s kočím snědl.
• Ten kufr váží nejmíň dvě tuny.
• Jsem k smrti unavený.
• Doslova šilhám hlady.
• Neviděla jsem tě snad celou věčnost.
• Jsem jedno ucho!

Nadsázka v literatuře

Nadsázku (hyperbolu), expresivně zveličující určitý rys nebo jeho vlastnost, můžeme nalézt například v satirické literatuře:

„To bych mohl inzerovat sto let, že se mně ztratil pes. Dvě stě let, tři sta let!“

(J. Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka)

Nebo také v poezii:

„Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí. Za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly“

(P. Bezruč, b. Ostrava)

Hyperbola nemusí být nutně jen o zveličování, může mít naprosto opačnou tendenci:

„…nejsem o nic větší než prášek krupice…“

(V. Nezval)