Na škodu × naškodu

 

Příslovečné spřežky jsou specifická skupina v českém jazyce, která nás může občas poměrně potrápit. Jedná se o spojení předložky a jiného slovního druhu (nejčastěji s podstatným jménem, zájmenem, číslovkou nebo příslovcem) v jedno slovo.

Poznat, zda se jedná či nejedná o spřežku, nám může často činit potíže. Nejjednodušší je vždy nahlédnout do nějaké jazykové příručky, např. do Slovníku spisovné češtiny či Pravidel českého pravopisu. Pokud hledaný výraz psaný dohromady v příručce nenajdeme, o spřežku se zpravidla nejedná a výrazy se píší odděleně. To platí i v tomto případě.

Spojení „na škodu“ není považováno za příslovečnou spřežku i přesto, že se slova vyskytují často vedle sebe. Český pravopis je hodnotí jako dvě samostatná slova: předložku na a příslovce (podstatné jméno) škoda, píšeme tedy pouze zvlášť — na škodu. Toto spojení se používá, pokud chceme vyjádřit, že např. něco je zbytečné, nevhodné, nepřináší to užitek apod.

Příklady:

Mít s sebou na výlet teplé oblečení není nikdy na škodu.

Pokud mluvíte všichni najednou, je to spíše na škodu.

Pošli tento příspěvek svému blízkému