Slabika × slabyka

V tomto případě je pravopis slova jednoznačný a nelze respektovat obě námi nabízené varianty.

Řídíme se zde základními pravidly pro psaní y/i v kořeni slova po obojetné souhlásce, tedy vyjmenovanými slovy. Podstatné jméno slabika není součástí vyjmenovaných slov po B ani slov příbuzných, proto píšeme vždy „i“. Slabika zpravidla označuje skupinu hlásek, „i“ píšeme i ve slovech příbuzných a odvozených, např. slabikotvorný, slabikář, slabikovat, slabičný apod.

Příklady:

Umíš rozdělit tohle slovo na slabiky?

V první třídě jsme měli krásný slabikář.