Alibi × aliby

Pojem alibi známe především z detektivek. Také v reálném světě však hraje nikoliv nevýznamnou roli v oblasti práva a kriminalistiky. Alibi je vlastně důkazem obhajoby, že člověk obviněný ze spáchání trestného činu byl v inkriminovanou dobu na úplně jiném místě, a nejlépe ještě za přítomnosti svědka.

Pravopis a etymologie

Původ slova alibi nalezneme v latinském alibī s významem jinde, které je složeninou alius, tedy jiný, a ibi znamenající v překladu tam. Slovo bylo přejato do češtiny ve své původní podobě a z tohoto důvodu je jen jeden možný způsob psaní – ALIBI.

Skloňování

Alibi je podstatné jméno rodu středního a je nesklonné.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. alibi alibi
2. alibi alibi
3. alibi alibi
4. alibi alibi
5. alibi alibi
6. alibi alibi
7. alibi alibi

Příkladové věty

Musela by lhát, aby mu poskytla alibi, a to v žádném případě nechtěla.

Jeho alibi bylo děravé jak cedník na nudle.

Potřebujeme znát vaše alibi – kde jste byl včera večer mezi devátou a jedenáctou hodinou?

Má neprůstřelné alibi, šéfe, ta to určitě nebyla!

„Mlžila jsem, protože jsem nechtěla, aby se to někde rozkřiklo,“ vysvětlovala třesoucím se hlasem, zatímco ve svých drobných ručkách žmoulala kapesník. Potom se s lehkým uzarděním podívala na muže stojícího vedle sebe a dodala: „Tohle je Jindřich – moje alibi. Ale je ženatý.“

Musíme ho pustit ven, protože má neotřesitelné alibi na danou hodinu.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému