My × mi

 

Správné použití zájmen „my“ a „mi“ je vcelku jednoduchou záležitostí, přesto v ní však mnoho Čechů stále chybuje.

Učení nezáživných pouček zpaměti je jistě zlým snem každého studenta, ale v tomto případě se jedná o nejjednodušší cestu, jak se při psaní výše uvedených zájmen již nikdy netrápit. Budete-li sledovat jazykový kontext a znát tato pravidla, nemůže se vám stát, že se dopustíte chyby.

MY

Zájmeno „my“ označuje 1. osobu čísla množného. Používáme jej v případě, že podmětem ve větě je skupina osob, mezi jejíž členy se zařazujeme (např.: „Všechny třídy dnes jely na výlet. My jsme zamířili do liberecké zoo.“)

MI

U zájmena „mi“ (tedy tvaru zájmena „já“) se oproti předchozímu výrazu objevuje hned několik variant, ve kterých je možné jej užít. Ve 2. a 4. pádě mohou být užívány rovnocenné tvary mě/mne. „Mne“ je však v dnešní době již považováno za knižní. Ve 3. a 6. pádě se užívá tvaru mně.
 Jako druhou variantu v případě 3. pádu je možné použít právě výraz „mi“,
ale to pouze tehdy, nenásleduje-li zájmeno po předložce (např.: Hoď mi to!)
a není-li na něm důraz.

Užívání tvarů zájmena „já“ si pro jistotu ještě jednou shrneme v následující tabulce:

1. pád

2. pád

mě/mne

3. pád

mně/mi

4. pád

mě/mne

5. pád

6. pád

mně

7. pád

mnou



Příklady:

My za nic nemůžeme, jsme přeci muzikanti!

Za úspěchem této akce stojíme především my.

Nechtějí, abych tam zrovna já chodil. Beze bude ovšem oslava strašně nudná!

Podej mi talíř s obědem.

Pohlédla na mne a rozplakala se dojetím.

Mně to neříkej, já za nic nemůžu!

Pošli tento příspěvek svému blízkému