Prosím tě × prosímtě

 

V tomto případě je pravopis slov celkem jednoznačný.

I přesto, že nás může svádět psát tvary dohromady, protože se s touto podobou často setkáváme a obě slova v tomto spojení téměř zlidověla, dle spisovného pravopisu to možné není. V žádném případě se nejedná o tzv. spřežku (tj. zpravidla dva výrazy, které se opakovaně vyskytovaly vedle sebe a postupem času došlo k jejich sloučení v jedno slovo).

Zde vystupuje sloveso prosit a zájmeno já v konkrétním pádu. Slova píšeme zvlášť, jako dvě samostatná slova, tedy vždy: prosím tě. Nejedná se o ustálení spojení a zájmeno vedle slovesa můžeme klidně zaměnit za jiné, např. prosím vás, prosím ji apod. Jiné je to u výrazů, které spřežkou jsou, např.: odnaproti, doleva, například, najisto apod.

Příklad:

Prosím tě, podej mi ten tác s kaviárem a uzeným lososem, mám na to velkou chuť!

Prosím tě, zavolej mi, až dorazíš domů.

Už jsem tě prosila několikrát, aby sis po sobě uklízela špinavé nádobí.

Pošli tento příspěvek svému blízkému