Kuní × kunní

Přídavné jméno kuní je odvozeno od slova kuna. Kuna je šelmička z čeledi lasicovitých. Drobné a mrštné zvířátko živící se malými hlodavci, ptáky a jejich vejci.

Některé z kun svůj jídelníček rády obohacují také o rostlinnou stravu. Vyskytují se v Evropě, Americe a Asii. U nás žijí dva druhy: kuna lesní a kuna skalní.

Pravopis a etymologie

Slovo kuna (kunovitý, kuní) nalezneme ve slovanských jazycích – polsky kuna, rusky kuníca, srbsky/chorvatsky kúna. Praslovanské kuna je příbuzné s litevským kiáunė, lotyšským caȗna a staropruským caune. O dalším původu se můžeme jen dohadovat.

Vědci zastávají názor, že by mohl být spojen též se základem staropruského slova cuncan (s významem zlatavý či žlutavý) nebo s německým Honig (v překladu med).

Kuní píšeme pouze s jedním -n-. Jedná se totiž o přídavné jméno, které je odvozeno pomocí přípony -í od jmen s kořenem končícím na -n, co pojmenovávají zvířata. Podobně slova vrána – vraní, slon – sloní.

Skloňování

Kuní je přídavné jméno, které se skloňuje podle měkkého vzoru jarní.

VZOR JARNÍ (měkký)
Jednotné číslo
Pád Rod mužský Rod ženský Rod střední
  Životný Neživotný    
1. kuní kuní kuní kuní
2. kuního kuního kuní kuního
3. kunímu kunímu kuní kunímu
4. kuního kuní kuní kuní
5. kuní kuní kuní kuní
6. kuním kuním kuní kuním
7. kuním kuním kuní kuním
VZOR JARNÍ (měkký)
Množné číslo
Pád Rod mužský Rod ženský Rod střední
  Životný Neživotný    
1. kuní kuní kuní kuní
2. kuních kuních kuních kuních
3. kuním kuním kuním kuním
4. kuní kuní kuní kuní
5. kuní kuní kuní kuní
6. kuních kuních kuních kuních
7. kuními kuními kuními kuními

Příkladové věty

Pod skalní puklinou dováděla kuní mláďata.

Vejce sýkorek se stala kuní potravou.

Jeho kuní obličej vyvolával ve všech bujaré výbuchy smíchu.

Zabořila jsem prsty do hebkého kuního kožíšku.

Kuní mrštnost je obdivuhodná.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. Internetové zdroje Internetová jazyková příručka – kuní. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 29.12.2021]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=kun%C3%AD#bref1
Pošli tento příspěvek svému blízkému