Klišé × kližé

Pojem klišé označuje v oblasti lingvistiky ustálený a jistým způsobem zautomatizovaný, frázovitý a otřelý slovní obrat, který se s oblibou používá. V přeneseném významu jde také o určitý myšlenkový stereotyp. Klišé je hojně využíváno v novinářské a politické praxi.

Druhý význam slova klišé leží v oblasti typografie. Označuje se jím tisková deska používaná při knihtisku. Obsahuje často opakovaný text, který se nemění.

Pravopis a etymologie

Původ slova klišé lze najít ve francouzštině, a to konkrétně ve slově cliché, které původně sloužilo jako pojmenování tiskové desky určené ke knihtisku. Jedná se o příčestí trpné od slova clicher s významem „odlévat tiskovou tisku za použití matrice“. Clicher je onomatopoie neboli zvukomalebné slovo vzniknuvší podle zvuku, který přístroj vydává.

Slovo bylo počeštěno a jediný správný způsob psaní je klišé.

Skloňování

Klišé je podstatné jméno rodu středního a je nesklonné.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. klišé klišé
2. klišé klišé
3. klišé klišé
4. klišé klišé
5. klišé klišé
6. klišé klišé
7. klišé klišé

Příkladové věty

Některá klišé mohou být fajn, byť postrádají originalitu a lidé je znají jako své boty.

Nemám ráda knihy, které končí „a žili spolu šťastně až do smrti“ – to je tak otřepané klišé!

Projev našeho nově zvoleného prezidenta byl plný klišé – netuším, kdo ho mohl volit.

Docela hrozivým a odpudivým klišé se stalo i tolik oblíbené, rádoby motivační slovní spojení „tah na branku“.

Pozor!

Nepleťme si slovo klišé s přítomným přechodníkem, který používáme pro mužský rod – klíže. Klíže je odvozeno od slovesa klížit a znamená spojovat (slepovat) něco pomocí klihu, nebo zavírat oční víčka kvůli únavě a přicházejícímu spánku.

Pavel, klíže dřevěné desky, si otřel zpocené čelo.

Spánek, klíže Petrova víčka, přicházel pozvolna.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému