Vousy × fousy

Vousy jsou hrubé chlupy na tvářích, bradě a pod nosem (především u mužů). Vousy jsou také chlupy či jiné výrůstky některých živočichů, v nichž bývá uloženo smyslové ústrojí (např. hmat); známe kočičí vousy, psí vousy, vousy sumce či kapra ad.

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu vous podává následující výklad.

Slovo vous nalezneme již v 16. století. Polsky wąs, rusky us (knír, vousy zvířat), slovinský dialekt vôs. Vousy jsou zřejmě příbuzné také se staropruským wanso (první porost na tváři), středoirským fés (vousy, ochlupení), find (vlasy) nebo řeckým íonthos (mladý vous).

Můžeme si vybrat, jestli zvolíme podobu vous, nebo fous – následně se však výběru musíme držet, aby byla zachována jednotnost.

Dělení slova:

vous (fous)

Příbuzná slova:

vousek, vousík, vousíček, vousáč (podstatná jména), vousatý (přídavné jméno)

Synonyma

Synonyma, kterými můžeme nahradit slovo vous, jsou: fous, chlup, knír, brada (expresivní).

Skloňování

Vous (fous) patří mezi podstatná jména rodu mužského neživotného, která skloňujeme podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. vous (fous) vousy (fousy)
2. vousu (fousu) vousů (fousů)
3. vousu (fousu) vousům (fousům)
4. vous (fous) vousy (fousy)
5. vouse (fouse) vousy (fousy)
6. vousu (fousu) vousech (fousech)
7. vousem (fousem) vousy (fousy)

Příkladové věty

Táta si nechal narůst vousy (fousy) a opravdu mu to velice sluší.

Umyj se, prosím tě, v těch vousech (fousech) máš zbytek vajíčka.

Nechal jsem si zastřihnout vousy (fousy).

Oholil jsem si vousy (fousy).

Kočky mají dlouhé vousy (fousy), které jim pomáhají například při rozhodování, jestli prolezou skrz nějakou skulinu.

I ryby mají vousy (fousy), například sumci.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – vous. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 30.04.2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=vousy
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému