Suita × svita × sujta
Slovem suita/svita označujeme nejen cyklickou skladbu složenou volně z několika vět, ale také družinu státníka, panovníka i jinak zvláštně významné osobnosti (družina okolo prezidenta, družina okolo primáře).
Pravopis a etymologie
Původ slova suita/svita nalezneme ve francouzštině, a to konkrétně ve slově suite, případně ještě v německém slově Suite. Podobné jsou také starofrancouzská slova siute, sieute pocházející z vulgárnělatinského sequita, které vychází z tvaru ženského rodu příčestí trpného sequitus, což odpovídá latinskému secūtus, od latinského sequī s významem následovat. Suita/svita byla přejata do našeho jazyka a lze ji psát dvěma způsoby: SUITA i počeštěně ve formě SVITA.
Slovo sujta neexistuje.
Skloňování
Suita/svita je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | suita/svita | suity/svity |
| 2. | suity/svity | suit/svit |
| 3. | suitě/svitě | suitám/svitám |
| 4. | suitu/svitu | suity/svity |
| 5. | suito/svito | suity/svity |
| 6. | suitě/svitě | suitách/svitách |
| 7. | suitou/svitou | suitami/svitami |
Příkladové věty
V nohách nemocniční postele se tyčil primář s celou svitou lékařů, všichni se tvářili vážně a drbali se ve vousech, jen aby mi nakonec řekli, že vůbec netuší, co mi vlastně je.
První šel král a za ním svita všech ostatních mocipánů.
Bachova suita C dur pro čelo mě donutila zatajit dech a do očí mi vehnala slzy.