Unylý × unilý

Adjektivum unylý znamená smutný, tesklivý, někdy až tklivý. Jako unylé můžeme označit cokoli od způsobu vyjadřování, přes děj knihy, hudbu, film, až po chování či oblékání. Unylý často mívá přesah do pocitově horšího významu a lze na něj napasovat také slova, jako jsou mdlý nebo fádní.

Pravopis a etymologie

Unylý je složeninou u- a slova nýt neboli roztouženě tesknit. Původ slova nýt je staročeský. Další významy jsou také mučit se a umdlévat. Ruská varianta nyť znamená tupě bolet, naříkat, staroslověnské unyti znamená být malátný. Odtud také pochází pravopis (tvrdé „y“ po „n“).

Skloňování

Unylý je přídavné jméno, které se skloňuje podle tvrdého vzoru mladý.

VZOR MLADÝ (tvrdý)
Jednotné číslo
Pád Rod mužský Rod ženský Rod střední
  Životný Neživotný    
1. unylý unylé unylá unylé
2. unylého unylých unylé unylého
3. unylému unylým unylé unylému
4. unylého unylé unylou unylé
5. unylý unylé unylá unylé
6. unylém unylých unylé unylém
7. unylým unylými unylou unylým
VZOR MLADÝ (tvrdý)
Množné číslo
Pád Rod mužský Rod ženský Rod střední
  Životný Neživotný    
1. unylí unylé unylé unylá
2. unylých unylých unylých unylých
3. unylým unylým unylým unylým
4. unylé unylé unylé unylá
5. unylí unylé unylé unylá
6. unylých unylých unylých unylých
7. unylými unylými unylými unylými

Synonyma

Synonyma pro slovo unylý jsou: teskný, tklivý, melancholický, nyvý; v horším významu pak také mdlý či fádní.

Příkladové věty

„Vypni, prosím, tu televizi, dneska opravdu nemám náladu poslouchat ty jejich unylé proslovy.“

Zdejší příroda skýtá mnoho krás – zurčící potůčky i unylé lesy.

„Ten včerejší unylý film má i pokračování? No to se mám na co těšit!“

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému