Túje × tůje

Námi zmíněné podstatné jméno označuje cizokrajný štíhlý jehličnatý strom, který se vyskytuje především v parcích/ zahradách, vysazuje se za účelem okrasy.

Při posuzování pravopisu v tomto případě nelze využít klasické poučky pro psaní ů/ú ve slovech domácích, tj. na začátku slova píšeme ú-, uprostřed slova píšeme zpravidla -ů-. Toto slovo ovšem není tzv. slovo domácí, tedy není původně české. Slovo túje bylo do českého jazyka přejato z řečtiny prostřednictvím latiny.

Ve výrazech cizího původu se ve většině případů vyskytuje -ú-, bez ohledu na pozici tohoto písmene v rámci slova (uprostřed, na začátku). Toto pravidlo můžeme vidět i u dalších slov cizího původu, např.: túra, iglú, manikúra, skútr apod. Právě proto píšeme výchozí výraz túje pouze a vždy s „ú“. Stejně tak píšeme i slova odvozená/ příbuzná: tújka, tújový.

Příklady:

Hledali jsme Alíka celý den, nakonec jsme ho našli schovaného v tújích.
V zahradnictví nakoupíme nové túje na zahradu.

Autor/ka: Mgr. Lucie Aubrechtová

Pošli tento příspěvek svému blízkému