Entuziasmus × entuziazmus

Entuziasmus spadá do oblasti víry, kdy se tímto pojmem označoval niterný prožitek naplnění božstvem, který však měl i navenek příznačné a hodně emotivní chování, jaké nás jako první upoutá, koukáme-li na „posednutí“ Duchem svatým u charismatiků. Podobnou schopnost měli také jasnovidci, šamani a věštkyně. Dnes slovo zobecnělo a označuje se jím i prosté životní nadšení, zápal pro věc.

Pravopis a etymologie

Úplný základ původu slova entuziasmus nalezneme ve složenině z řeckého en- (v, uvnitř) a théos (bůh) od énthous (vedle éntheos; bohem roznícený). Z toho následně vzniklo enthousiázō (jsem roznícen, vzrušen – bohem), pak enthousiasmós (nadšení, vzrušení), přejalo se do němčiny Enthusiasmus a odtud k nám – entuziasmus (nadšení).

Entuziasmus lze psát dokonce třemi způsoby, a to entusiasmus, entuziasmus i entuziazmus. Entusiasmus se třemi „s“ je však slovo příznakové, které bychom použili zejména v učených textech filozofického či náboženského charakteru. Proto se v obecné rovině přikloňme spíše k psaní s využitím „z“ – entuziasmus, entuziazmus. Důležité je ovšem hlavně to, abychom v textech zachovali jednotnost.

Skloňování

Entuziasmus je podstatné jméno rodu mužského neživotného, jehož skloňování probíhá podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. entuziasmus entuziasmy
2. entuziasmu entuziasmů
3. entuziasmu entuziasmům
4. entuziasmus entuziasmy
5. entuziasme entuziasmy
6. entuziasmu entuziasmech
7. entuziasmem entuziasmy

Synonyma

Synonyma ke slovu entuziasmus jsou nadšení, zanícení a zápal.

(Opakem slova, tzv. antonymem, je laxnost, lhostejnost, nedbalost.)

Příklady vět

Chtěla bych mít tvůj entuziasmus.

Nemoc byla vleklá a těžká, ale teď jsem konečně mohla vstát z lůžka a v nitru jsem díky tomu pocítila dosud nepoznaný entuziasmus.

Obdivovala jsem jeho životní entuziasmus, kterým mě taky vždycky nakazil, když jsme se spolu sešli.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K., VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému