Anotace × amotace
Váháte-li nad tím, jak se správně píše anotace, pak čtete správný článek. Níže si vysvětlíme, proč je správné pouze psaní s „n“, jak se anotace skloňuje a jaký je význam tohoto slova (včetně příkladových vět). Tak s chutí do toho.
Pravopis a etymologie
Slovo anotace pochází z latinského adnotātiō (poznámka) od adnotāre (poznámkovat). Jedná se o složeninu ad- a nota (poznámka). Proto je tedy správné pouze psaní s „n“ – anotace.
Význam slova
Anotací označujeme krátkou charakteristiku psaného díla (stručný obsah). Zpravidla v ní uvádíme informace o obsahu, o autorovi, její určení a zaměření textu. Anotaci můžeme napsat ke knize, k článku pro tisk (noviny, časopis), k inscenaci, … Vytváří ji autor sám, redaktor nebo může být napsána i dodatečně, například čtenářem.
Adnotací označujeme připojování poznámek (vysvětlivek) k textu.
Skloňování
Anotace je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru růže.
| Pád | Číslo jednotné | Číslo množné |
| 1. | anotace | anotace |
| 2. | anotace | anotací |
| 3. | anotaci | anotacím |
| 4. | anotaci | anotace |
| 5. | anotace | anotace |
| 6. | anotaci | anotacích |
| 7. | anotací | anotacemi |
Příklady:
Knihy si bez přečtení anotace nekupuji.
Anotace neslouží jen čtenářům, kteří by rádi věděli, o čem kniha bude; svůj význam mají také pro knihovnické účely.
Napiš mi stručnou anotaci své připravované divadelní hry.
Do zítřka mi pošli anotaci článku.