Obligátní × oblikátní

Toto slovo nečiní mnohdy při zápisu problémy, je ale dobré si připomenout, jak se toto slovo píše a vyslovuje. Pravopisně správně je varianta se znělou hláskou g, do výslovnosti se nám ale může vkrást neznělá hláska k [oblikátní], kterou takto ale nikdy nezapisujeme.

Pod heslem obligátní najdeme ve výkladových slovnících hned dva významy tohoto přídavného jména:

    1. Povinný, závazný, nutný (kniž. a odb.) – Obligátní předmět
    2. Obvyklý, obyčejný, pravidelný (hovor.) – Chodit do restaurace na obligátní kávu. Obligátní přání k narozeninám.

Jak jsme již řekli, obligátní je přídavné jméno, příslovce by tom bylo obligátně a podstatné jméno obligátnost. Všimněte si, že všech formách tohoto slova píšeme vždy měkké i a písmeno g.

Pozor byste si měli dát především na stupňování tohoto přídavného jména:

  1. stupeň: obligátní
  2. stupeň: obligátnější
  3. stupeň: nejobligátnější

Někdy se stává, že si lidé pletou obligátní, obligatorní a obligační. Nejprve si všimněte, že ve všech těchto přídavných jménech píšeme vždy měkké -i, není důvod psát tvrdé, výrazy nepatří do vyjmenovaných slov. A teď vysvětlení jednotlivých výrazů:

OBLIGÁTNÍ = obvyklý nebo povinný
OBLIGATORNÍ = synonymum k obligátní, povinný, závazný
OBLIGAČNÍ = od slova obligace; druh cenného papíru

Příklady:

Na závěr tak už jen stačí položit obligátní otázky.

Jaká asi může být odpověď na obligátní otázku „co s tím“?

Mimo to to má ještě obligátní fotogalerie a další pravidelné rubriky.

Po spuštění instalace vás čeká obligátní odsouhlasení licenčních ujednání a nastavení.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .
Pošli tento příspěvek svému blízkému