Přeska × přezka

Přezka je podle výkladových slovníků dvojdílná spona (na pásku apod.) ať už kovová, nebo ozdobná.

Mohlo by se zdát, že je toto slovo odvozeno od předložky přes, a ve slově budeme spát písmeno s. Není tomu tak, slovo přezka píšeme pravopisně správně jedině s písmenem z. Totéž platí i u přídavného jména přezkový.

Proč při výslovnosti slyšíme s, ale píšeme z?

Existují v českém jazyce slova, která vyslovujeme nějak, ale zapisujeme je trochu jinak. Příkladem může být slovo svatba, vyslovujeme jako [svadba], ale zapisujeme svatba. Mluvíme totiž o tzv. asimilaci znělosti, tzn., že asimilovaná hláska přebírá znělost hlásky, která asimilaci vyvolává – písmeno „t“ je neznělé a „b“ je znělé, vzniká tu tedy tendence, aby obě tyto hlásky byly znělé, proto to slovo takto vyslovujeme.

Dalším příkladem je již naše zmíněná přezka (z = znělé, k = neznělé), proto toto slovo vyslovujeme jako [přeska], protože obě tyto hlásky jsou ve výsledné výslovnosti znělé.

Podstatné jméno přezka je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

Příklady:

Po dalších osmi měsících mi po běžném nošení praskla kovová přezka.
Součástí mnoha druhů sportovní výbavy jsou spojovací prvky, tradičně označované také jako přezky.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá

Pošli tento příspěvek svému blízkému