Ragů × ragú

Čeština má pro psaní ú/ů poměrně jasná a jednoduchá pravidla, která se dají aplikovat plošně na většinu případů. Na začátku slova píšeme „ú“ (úkol, úspory, úbytek), uprostřed slova zpravidla napíšeme „ů“ (působit, půda, schůzka).

Výjimku tvoří druhé části slov složených (trojúhelník) nebo psaní po předponě (zaútočit). Tato pravidla však nelze aplikovat na slova cizího původu, kterým naše výchozí slovo je.

Námi zmíněné podstatné jméno označuje masovo-zeleninový pokrm, často obohacen pikantní omáčkou. Tento pojem pochází z francouzštiny, nejedná se tedy o slovo tzv. domácí.

Právě z těchto důvodů si slovo zachovalo alespoň zbytky původního pravopisu a na konci slova napíšeme „ú“, tedy píšeme vždy ragú.

Stejná situace nastává i u dalších cizích slov, např.: iglú, manikúra, pedikúra, túra, skútr apod. Cizí původ navíc způsobil to, že slovo je sice součástí našeho jazykového systému, ale nelze jej skloňovat. Zůstává tedy ve všech pádech v tomto jednotném tvaru.

Příklady:

Dáš mi recept na svoje skvělé ragú?
Ragú je možné připravovat z různých druhů masa i vnitřností.

Autor/ka: Mgr. Lucie Aubrechtová

Pošli tento příspěvek svému blízkému