Fenomén × fenomen

V tomto případě se jedná o slovo cizího původu, proto se pravidla lehce upravují. Toto podstatné jméno rodu mužského se do českého jazykového systému dostalo z řečtiny (phainómenon), známe latinský výraz phaenomenon.

V těchto i dalších cizojazyčných podobách se ve slově vyskytuje krátká samohláska „e“. Vlivem jazykového vývoje a přizpůsobení se českému jazyku, především jeho výslovnosti, zní naše spisovná varianta fenomén s dlouhou samohláskou „é“ v základu slova.

Je to tak pro český jazyk a naše zvyklosti přirozenější. Dlouhou samohlásku však vynecháme, tvoříme-li slovo příbuzné, např.: přídavné jméno fenomenální. Zde opět s přihlédnutím k přirozenější výslovnosti.

Výchozí výraz je specifický i tím, že může vystupovat jako podstatné jméno rodu mužského životného, ale i neživotného. V případě rodu mužského neživotného se jedná o označení neobyčejného jevu nebo úkazu. Výraz fenomén skloňován podle vzoru pán (rod mužský životný) je synonymem pro člověka, který vyniká/vynikal v určité oblasti, např.: byl fenoménem populární hudby.

Příklady:

Profesor Josef Koutecký byl fenoménem v oblasti dětské onkologie.
Vědci sledují dnešní fenomén sociálních sítí v rukou dospívajících.

Autor/ka: Mgr. Lucie Aubrechtová

Pošli tento příspěvek svému blízkému