Vlastnost × vlasnost

I přesto, že se tento případ na první pohled zdá jednoznačný a nikterak problematický, věřte, že se můžete poměrně často setkat i s chybnou variantou. Při posuzování pravopisného hlediska u této dvojice nás bude zajímat hlavně to, jak dané slovo vzniklo, zabrousíme tedy do oblasti slovotvorby.

Vlastnost je označení pro typický povahový rys člověka (např. tvrdohlavost, pilnost, skromnost, lakomství, upřímnost apod.). Vlastnost též může označovat i typický rys neživé věci nebo jevu (rychlost, svítivost, hustota, délka apod.). Zde je patrné, že ne všechny vlastnosti mají charakteristickou příponu – ost, která byla podstatná pro naši dvojici.

Toto slovo vzniklo procesem odvozování (tvoření nových slov za pomocí předpon, přípon a koncovek). Základem pro vznik tohoto slova (tzv. slovem základovým) je přídavné jméno „vlastní“. K němu je následně připojena přípona, která je typická pro tvoření rysů povahy člověka, a to přípona -ost. Dojde ke spojení základu slova: vlastn- („í“ je v tomto případě koncovka a bude odpojena) + ost. Po znalosti tohoto je potom jednoznačné, že jedinou správnou variantou, jak výraz napsat, je vlastnost. V případě nějakých nejasností si můžeme pomoci slovy s podobným principem vzniku. Např.: přídavné jméno hrdý- podstatné jméno hrdost (hrd/ý /+ ost), přídavné jméno nesmělý- podstatné jméno nesmělost (nesměl/ý/ + ost), znalý – znalost, líný- lenost, rychlý- rychlost apod.

Příklady:

Jakou vlastnost máš nejraději na svojí manželce?
Jmenuj fyzikální a chemické vlastnosti kovů.
Je to vlastnost, kterou mám na Petrovi rád.

Stáhněte si mobilní aplikaci a procvičujte ještě rychleji.

Stáhnout
×
Pošli tento příspěvek svému blízkému