Nuance × nuanse × niance

V tomto případě nás může zmást výslovnost slova. Výraz můžeme vyslovovat dvěma způsoby, a to: [nyanse i nuance].

Výslovností se ale nelze vždy řídit v otázce pravopisu. Při psaní vycházíme z původu slova a jeho podob v cizích jazycích. V angličtině můžeme nalézt podobu nuance, ve francouzštině podobu nuance apod. Tato podoba zůstala i u české varianty slova, píšeme vždy nuance. Stejně píšeme i slova příbuzná, např.: nuanční.

Nuance je podstatné jméno, které pojmenovává jemný rozdíl či odstín.

Příklady:

Není schopen vnímat nuance mezi barvami.

Mezi těmito synonymy je pouze malá významová nuance.