Dennodenní × denodení

 

Psaní n/nn nám mnohdy působí potíže, většinou naprosto zbytečně. Při zdůvodňování pravopisu těchto jevů se stačí pouze zamyslet nad stavbou jednotlivých slov. Námi zvolené příslovce je složeno hned z několika částí, které jsou spojeny s významem slova. Spisovná čeština uznává jako jedinou správnou variantu dennodenní.

Jedná se o složené slovo ze dvou základu – v obou případech jsou to podstatná jména den. Je nutné si zapamatovat, že přídavné jméno denní se vždy píše se dvěma „n“ (například dvoudenní atp.) Proto je psaní dvou „n“ vyžadováno i u této složeniny.

A teď se podívejme na druhou variantu, která dělá Čechům také problémy.

Dennodenně × denodeně

Dennodenně vyjadřuje, že se něco děje každý den, den po dni, všechny dny apod. Proto se v našem příslovci objevuje slovo den hned dvakrát. Při zdůvodňování nám pomůže rozdělit slovo takto: den-no-den-ně. Základem je slovo den-, kořen slova končí na „n“, k tomuto základu je následně připojena přípona – ní/ně (den + ní, den + ně).

Musí tedy zákonitě dojít ke zdvojení „n“. V tomto zapeklitém slově se v podstatě objevuje výraz „denně“ dvakrát, v první části slova je však koncové zaměněno za -o, aby mohly být dvě části dobře spojeny (místo těžkopádného a nesmyslného „dennědenně“ je výraz upraven na dennodenně, pravopis ale zůstává).

Pomoci nám může též dělení slova: den-no-den-ní – zde lze vidět, že k části den je dvakrát přidána část -no, -ní (den+no, den+ní). Výrazem s podobným významem je přídavné jméno každodenní.

Příklady:

Už mě nebaví to dennodenní vstávání v 5 hodin ráno.

Ty dennodenně nemáš v pořádku pomůcky.

Dennodenně se mi stane nějaký průšvih.

Dennodenně se musím procházet po parku, jinak jsem nervózní.

Pošli tento příspěvek svému blízkému