S sebou × sebou

Znovu se setkáváme s případem, kdy se v nadpisu našeho příspěvku objevují dva správně napsané výrazy. Jako v několika předchozích článcích (např. příspěvek o zkratkách ad × add) stojí i zde za užitím správné pravopisné podoby daného výrazu pouhá znalost jeho významu (= schopnost jej správně užít v jazykovém kontextu).

S sebou

První variantu s předložkou (s sebou) použijeme v případech jako vzít s sebou (něco, nějakou věc), nést s sebou, vést s sebou atd. Například: Vem s sebou i tužku a papír. Takovéto spojení označujeme jako předložkový 7. pád, neboť předložka „s“ se klasicky pojí právě s ním. K chybám při psaní výrazu „s sebou“ dochází nejčastěji kvůli zjednodušení jeho mluvené podoby (např. vzít s sebou vyslovujeme jako [vzít sebou]). Pro správný pravopis však musí být zachována obě „s“!

Sebou

Internetová příručka ÚJČ říká, že samotný výraz sebou následuje po slovesech,
 které vyjadřují pohyb těla (mrskat sebou, hýbat sebou, škubat sebou atd.). Dále jej užijeme také v případech jako být si sám sebou jistý (Honza mívá často trému, ale dnes si byl sebou opravdu jistý.); něco je/není samo sebou (Něco není samo sebou! Karel okna přece vždycky zavírá.) či také pokud se něco rozumí samo sebou (Samo sebou se rozumělo, že jsem jí pomohla. Co bych to jinak byla za sestru!). Tento způsob užívání výrazu „sebou“ označujeme jako prostý 7. pád.

Příklady:
U nás si můžete koupit výtečné kafe s sebou.
Náš buldoček sebou ve vodě házel jako zběsilý vorvaň.
V pokynech pro rodiče bylo uvedeno, že mají dětem s sebou na výlet přibalit i kapesné.
Zeptala jsem se Petra, jestli mi půjčí sešit. Usmál se a řekl: „Samo sebou!“
Jednalo o oslavu v panelovém bytě, proto jsme našeho psa Broka s sebou raději nevzali.
Pohni sebou, nebo nestihneme vlak!
Kdybych s sebou na školní večírek přivedl mladšího bratra, asi by mne rodiče nepochválili.

Pošli tento příspěvek svému blízkému