Rozbor uměleckých textů: Apostrofa

Pojem apostrofa lze velmi snadno zaměnit s apostrofem. Zatímco apostrofu (rod ženský), o níž budeme v tomto článku mluvit, řadíme do řečnických figur, apostrof (rod mužský neživotný) slouží jako znaménko.

Co je to apostrofa?

Apostrofa pochází z řeckého apo-strefó, což v překladu znamená „obracím se jinam“. Podstatou této řečnické figury je to, že řečník ve svém projevu oslovuje nepřítomné osoby, mrtvé, ideje, abstraktní pojmy, věci, posvátné bytosti apod.

Příklady

Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!

K. H. Mácha, Máj

Sněženko sněžná, sněž, ale ne sníh,
Takhle budeš, noho, sněž něžnost, ty to dovedeš,
zdráva, a hrubá zima zmizí na saních.

R. Desnos, Zpěvobajky a květomluva

mateřídouško vlasti naší milé

K. J. Erben, Kytice

Jen se točte, koně dřevění,
pěkně dokolečka točte se!

P. Verlaine

Buď zdrávo, údolí mé tiché, skromné! Můj ráji dávno ztracený, buď zdráv!

S. Čech, Ve stínu lípy

Hoj ty Štědrý večere, ty tajemný svátku

K. J. Erben, Kytice

Ó Franzi Josefe, kéž bys mohl zastavit úpadek české státnosti…

Apostrofu bezpečně poznáme podle toho, že začíná zvoláním. Básník nebo řečník takto oslovuje někoho, od koho nemůže očekávat odpověď.

Pro jistotu ještě jednou:

APOSTROFA = Básnické oslovení nepřítomných osob, věcí atd.
APOSTROF = Znaménko označující v písmu vypuštění písmena nebo skupiny písmen; odsuvník.
ŘEČNICKÁ OTÁZKA = Otázka, na kterou nečekáme odpověď.