Rozbor uměleckých textů: Epifora

Epifora patří spolu s anaforou a epanastrofou k pojmům, u kterých je podstatou sdělení opakování výrazů. Podle toho, kde se tato slova ve větě nebo verši opakují, pak jednotlivé pojmy nazýváme.

Co je to epifora?

Epifora je pojem, který se v básních neobjevuje oproti anafoře příliš často. Jedná se o stylistický prostředek a také rétorickou figuru, u níž je podstatou opakování slov a slovních spojení na konci veršů nebo vět.

Jak si neplést epiforu s anaforou

Tyto dva pojmy se mohou studentům někdy plést, proto si můžeme utvořit jednoduchou mnemotechnickou pomůcku, která nám pomůže si tyto dva pojmy lépe zapamatovat. Anafora má počáteční písmeno „a“, toto písmeno je první v abecedě, proto si pamatujme, že u anafory se opakují slova na začátku výpovědi – jsou první, stejně jako „áčko v abecedě“. U epifory je to písmeno „e“, které následuje až po písmenu „a“.

Příklady

Přicházím k tobě. Jaké to máš vlasy!
Tak těžké, vonné, sametové vlasy!
Ne, nelíbej. Chci hladit tvoje vlasy.
Chci spát. Dej mi své vlasy!

Karel Toman, úryvek z básně Fin de siècle

Ach dítě! Mé dítě drahé!
Dítě drahé – drahé – drahé!
Co to máš na té tkaničce
na krku na té tkaničce?

K. J. Erben, Kytice

Pro jistotu ještě jednou:
ANAFORA = Opakování týchž výrazů na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět.
EPIFORA = Opakování týchž výrazů na konci po sobě jdoucích veršů nebo vět.
EPANASTROFA = Opakování výrazů z konce jedné věty na začátku věty následující.