Soukromě × soukromně

Touto dvojicí otevíráme problematiku pravopisu příslovcí, která může činit značné potíže. Přesto existuje jedna velice jednoduchá pomůcka, jež nám může s touto oblastí pravopisu pomoci už navždy.

Příslovce v českém jazyce velmi často vznikají z přídavných jmen, proto je také k velké častí příslovcí možné najít příslušné přídavné jméno. Při rozhodování o psaní -mně/-mě na konci příslovcí si stačí říct/ vybavit dané přídavné jméno.

Např.: rozhodujeme-li se o psaní příslovce příjemně, ke zdůvodnění nám stačí tvar příjemný, kde je spojení souhlásek -mn- vidět, ale především slyšet.

To stejné platí i u dalších příslovcí: tajemně/ tajemný, skromně/ skromný, rozumně/ rozumný atp. Totéž samozřejmě funguje i obráceně, tj. u slov, kde se nevyskytuje skupina –mn-, ale pouze -m-, např.: strmě/ strmý, známě/ známý, střídmě/ střídmý.

Proto píšeme vždy a pouze tvar soukromě, neboť přídavné jméno soukromý neobsahuje dvojici -mn-. Pozor na psaní „i“ u podstatného jména soukromí (podle vzoru stavení).

Příklady:

Tento hovor je čistě soukromý, běž za dveře.
Učitel by měl problémy s žákem vždy probrat soukromě, bez přítomnosti spolužáků.
Mohli bychom to prodiskutovat někde soukroměji?

Autor/ka: Mgr. Lucie Aubrechtová

Pošli tento příspěvek svému blízkému