Tipy a triky: Píšeme slohovou práci

18. 09. 2018

Čas od času se stane, že musíte ve škole, případně do školy, napsat slohovou práci – ta je ostatně součástí povinné maturitní zkoušky z českého jazyka, takže se jí většina z nás prostě nevyhne.

A nejde jen o školu, ani v běžném životě se někdy neobejdete bez schopnosti napsat souvislý text (to abyste si nemysleli, že se to ve škole učíte jen tak pro nic za nic). Děsí vás to? Potí se vám ruce už jen při pomyšlení na takovou práci? Nebo si jen nejste s něčím jistí? Pak jste na správném místě.

Odbornou terapie pro léčení fobií vám sice neposkytneme, v tomto článku se ale dozvíte, jak při psaní slohové práce postupovat a na co si případně dát pozor.

Věřte tomu, že ač to může vypadat děsivě, napsat slohovku není žádná velká věda. Troufáme si říci, že pokud si dokážete správně odpovědět na následující otázky a řídit se podle základních pravidel z nich vyplývajících, máte napůl vyhráno.

Znáte účel svého slohu?

Ještě předtím, než vůbec začnete, je třeba si uvědomit, že se nepíšete umělecké dílo – nepotřebujete dostat Nobelovu cenu za literaturu, jde vám o to, abyste dokázali napsat sloh podle stanovených pravidel. Nad vaší experimentální básní může slintat řada kritiků, ale váš učitel potřebuje, abyste uměli napsat vyprávění, takže vám báseň s největší pravděpodobností neuzná, ať jsou její umělecké kvality sebelepší.

Pokud se to po vás vyloženě nechce, nesnažte se tedy být za každou cenu originální a experimentům se spíše raději vyhněte. Máte-li potřebu kreativního vybití, navštivte hodiny tvůrčího psaní, tam to ocení. Ve škole, ač to může být otravné a svazující, se zkrátka musíte především řídit podle určených pravidel.

Víte, co píšete?

Dále je třeba znát slohové útvary, a pokud je na výběr, vybrat si ten, který vám nejvíc sedí – nesnažte se překonat a něco si dokázat, pamatujte na to, že vám jde o známku (případně o čest, protože to, co píšete, je vaší vizitkou), je proto více než žádoucí zvolit nejsnazší cestu. Mezi nejčastější slohové útvary patří:

  • vypravování,
  • úvaha,
  • různé druhy popisů (děje, prostředí, pracovního postupu, odborný popis),
  • charakteristika,
  • výklad,
  • publicistické texty (glosa, fejeton, reportáž, zpráva),
  • motivační dopis,
  • administrativní texty (oficiální dopis, žádost, stížnost).

Je nutné si předem zjistit, co každý slohový útvar vyžaduje. U vypravování nestačí napsat o tom, jak jste šli na oběd, musí mít zápletku, uzavřený děj a přímou řeč (bez ní se jedná o popis děje, což už je jiný slohový útvar). V úvaze se nelze jen zamyslet, je třeba si položit otázku, uvažovat o ní ze všech úhlů pohledu a dojít k závěru. Když někde zapomenete napsat čárku, svět se nezhroutí, ale pokud napíšete místo vypravování popis děje, už to ničím nezachráníte, takže je potřeba si na to dát doopravdy pozor.

Víte, o čem píšete?

Je možné, že jste expert na vyprávění, proto si jej automaticky vyberete, ale nakonec zjistíte, že nevíte, co napsat. Jak je to možné? Pravděpodobně vám nesedlo téma. To se může stát a velice často si to uvědomíme příliš pozdě, v době, kdy už není čas ani možnost vybrat si jiný útvar s lépe padnoucím tématem.

Proto když už si vybíráte typ slohu, není úplně od věci zamyslet se i trochu podrobněji nad tím, co o tom dokážete napsat. Nestačí si říct, že budete psát úvahu o vegetariánství. Zamyslete se nad tím, proč je to dobré a proč je to naopak špatné, abyste poté nezjistili, že vlastně nedokážete přijít na jediný protiargument. Jakmile si budete jistí, že máte argumentů i protiargumentů dostatek, pak si téma vyberte, dřív ne.

Píšete pořád o tom samém?

Jakmile máte téma vybrané, dejte si dobrý pozor na to, že se ho udržíte v celém slohu. Často se stává, že začnete psát o hruškách, ale skončíte u globálního oteplování. To se vám může jednou hodit v kariéře politika, u slohu se tomu ale vyhněte, je to špatně. Jakmile začnete psát o hruškách, musíte o hruškách psát až do konce.

K účelům dodržení tématu dobře poslouží osnova. Ještě předtím, než začnete, napište si v bodech, co budete v jednotlivých částech psát. To poslouží i k dodržení struktury – napíšete-li si osnovu, snížíte pravděpodobnost toho, že zapomenete napsat třeba závěr. Někdy se po vás dokonce vyžaduje osnovu i s textem odevzdat.

Stíháte?

Pokud píšete slohovou práci ve škole, nikoli jako domácí úkol, jste obvykle limitováni časem. Ten byste si měli dokázat správně rozvrhnout. Spousta lidí si sloh začne psát nanečisto a poté jej přepíše – vyhnou se tak zbytečným škrtancům a podobným vadám na kráse. Patříte-li mezi takové jedince, rozhodně si nechte víc času na následné přepsání, neuklidňujte se tím, že to už zvládnete rychle.

Jakmile zjistíte, že vám na přepsání zbývá pět minut, můžete začít zmatkovat, což vede v první řadě ke zhoršení vašeho písma (váš dokonalý sloh svou dokonalost předvede jen těžko, když ho po vás nikdo nepřečte) a mimoto také můžete nadělat spoustu zbytečných chyb, protože když spěcháte, nemáte čas přemýšlet nad každou čárkou.

Může se taky stát, že slohovku zvládnete napsat rychle a zbyde vám ještě nějaký čas. V takovém případě nejásejte, že jste rychlík, a nezačínejte svačit. Ten čas můžete ještě využít k dalším kontrolám. Klidně si to po sobě ještě několikrát přečtěte, jsou chyby, které nezaregistrujete ani po druhém přečtení. Máte-li tu možnost a nepíšete text pod dohledem ve škole, není úplně od věci nechat jej přečíst i někoho jiného, pro cizí oko jsou chyby, zejména nezvyklé větné struktury apod., lépe viditelné.

Dodržujete grafickou úpravu?

Slohové útvary máte naučené, víte, čím máte začít a čím skončit, co kde psát. Další důležitou věcí je grafická úprava, která překvapivě není důležitá jen v dopisech, kde je potřeba napsat do správné pozice adresu či oslovení. I vyprávění, ač může vypadat graficky nenáročně, potřebuje mít určitou strukturu.

Základem pro prakticky všechny texty jsou odstavce – jednolitý text už na první pohled nevypadá dobře a ještě hůř se čte. Je zvykem první řádek odstavce mírně odsadit, někdy se i vynechávají řádky mezi, aby bylo dobře vidět, kde odstavec začíná a kde končí.

Téměř všechny slohové útvary vyžadují také nadpis, dejte si proto pozor, že ho máte – ačkoli se to zdá jako banalita, můžete mít problém, pokud na něj zapomenete.

Dále už záleží na tom, co konkrétní útvar vyžaduje. Naučte se to tedy dobře a dávejte si skutečně pozor, že na žádnou část nezapomenete. Obsah můžete mít hloupý, nikdo vám neutrhne hlavu za to, že nemáte „správný“ názor na svět nebo nevíte, kolik je na Zemi oceánů, o to při psaní slohu nejde. Strukturu ale poplést nesmíte, když je vaším úkolem ji umět.

To, že máte psát pokud možno čitelně, snad ani připomínat nemusím. Velice často platí, že co nelze přečíst, to se nehodnotí. Moc dobrý dojem nevyvolají ani škrtance za každým slovem či nedodržení okrajů – jak jsme si již řekli na začátku, nepíšeme experimentální prózu, chceme tedy, aby naše slohovka vypadala jako slušný text, nikoli obrázek.

Není váš text příliš dlouhý, nebo naopak příliš krátký?

Další z poměrně důležitých vlastností slohu je délka. Ta může a nemusí být limitována. Často to funguje tak, že je dán určitý spodní limit, aby měl zadávající poté co hodnotit – přeci jen, když někdo napíše pět vět, má to do slohu pořád hodně daleko.

Horní limit se dává zřídka, obvykle je to na vás a vašich schopnostech – nezapomínejte, že jste mimo jiné omezeni časem. A rozhodně se neřiďte oním rozšířeným pravidlem „čím delší, tím lepší“, protože ne vždy je délka zárukou kvality a méně je někdy více. Máte-li co psát, samozřejmě pište, nesnažte se ale slohovku roztáhnout násilím – věřte, že často je to na textu poznat. Tím do ní akorát zbytečně nacpete spoustu výplňkových výrazů, které vám spíše uškodí, než prospějou. A navíc… čím víc textu, tím víc možných chyb. Takže s mírou. Myslete na vlastní dobro.

Hlídáte si pravopis?

Ačkoli gramatiku zmiňuji až na konci, neznamená to, že není důležitá. Opak je pravdou, za pravopisné chyby vám půjdou body dolů taky, přestože je pravda, že kvůli hrubkám vám většinou vyloženě nehrozí neuznání slohu. Snížená známka, případně ostuda, ovšem ano.

U psaní tedy přemýšlejte, ať zbytečně nevypadáte hloupě. Pokud si nejste něčím jistí, napište to jinak, většinou to jde. Nebo se podívejte do Pravidel českého pravopisu – ta byste měli mít povolená i při psaní slohu ve škole. Když počítáte rovnici, provádíte zkoušku, tak proč byste si po sobě nemohli zkontrolovat i pravopis?

Zamyslet se zkuste i nad slovní zásobou. Když už musíte striktně dodržovat strukturu, tady si to můžete vynahradit. Ukažte, kolik slov znáte. Nahraďte obvyklá klišé něčím originálnějším. Předveďte i jiná slovesa mimo být a mít. Buďte Staňte se hrdiny!

Pošli tento příspěvek svému blízkému