Slohový útvar – Charakteristika
Vedle odborných slohů, při jejichž psaní musíte mít nějaké širší odborné znalosti (protože výklad o kostře člověka nenapíšete bez znalostech o kostře člověka), ale jsou slohy, kde vám může (ale občas i nemusí) stačit dopodrobna znát maminku, nejlepšího kamaráda nebo jinou pro vás podstatnou osobu.
Jedná se například o charakteristiku, o níž si právě teď něco málo řekneme.
V první řadě by se možná hodilo říct, že člověk, ač je nejčastějším popisovaným, není podmínkou. Může se stát, že budete mít za úkol charakterizovat zvíře, místo (ačkoli to bývá spíše v popisu) nebo třeba nějakou nelidskou postavu.
To už se odvíjí od konkrétního zadání a vašeho pojetí. Budete-li tedy mít za úkol napsat charakteristiku svého nejlepšího přítele, můžete tam samozřejmě popsat spolužáka Tondu, ale pravděpodobně neuděláte chybu ani v případě, že se rozhodnete psát sloh o Alíkovi, protože nejlepším přítelem člověka je samozřejmě pes.
Struktura charakteristiky
Mimo samotný text charakteristiky se po vás již klasicky bude chtít nadpis. Obecně u většiny textů zkrátka platí, že bez nadpisu to nejde – přiznejme si, že např. kniha bez názvu by si asi moc prestiže taky nezískala. Potěšit vás ovšem může to, že v tomto případě není třeba vymýšlet nějaký extrémně originální nadpis, jde jen o to dát vědět, o čem píšete.
Napíšete-li tedy k charakteristice o nejlepším kamarádovi nadpis „Můj nejlepší kamarád“, nikdo vás za to lynčovat nebude. Tento sloh přeci jen nepíšete do novin, kde potřebujete upoutat pozornost co největšího počtu čtenářů.
Text samotný je samozřejmě správné začít nějakým úvodem, kde napíšete, o kom píšete, proč o něm píšete, a přidáte nějaké základní informace – kdo je, odkud je, kolik mu je apod.
Charakteristika vnitřní a vnější
V dalších odstavcích už přejdete k samotnému popisu člověka. K tomu se obvykle užívá více pohledů. Charakteristika se zpravidla dělí na charakteristiku vnější (tedy popis toho, co vidíme, jak postava vypadá) a charakteristiku vnitřní (popis toho, co na první pohled vidět tak úplně nemůžeme, tedy popis vlastností). Aby si čtenář mohl postavu co nejlépe představit, je vhodné začít vnější charakteristikou.
Především z pohledu čtenáře je vždy lepší, když se v první řadě dozví o tom, že se hovoří o dědečkovi s dlouhými bílými vousy, aby si ho mohl řádně představit. Až poté se postupně dozvídá o tom, že je dědeček velmi dobrosrdečný a o Vánocích rád létá na saních.
Členení a posloupnost charakteristiky
Každý z druhů charakteristik by mimo to měl mít minimálně jeden vlastní odstavec, aby z toho nebyl jeden velký zmatek. Když budete psát o barvě očí, přeskočíte k fobiím, a pak se vrátíte k tvaru očí, plný počet bodů rozhodně nečekejte – porušujete tím totiž minimálně strukturu a logickou posloupnost, a navíc tím čtenáři podstatně ztěžujete čtení, což rozhodně nejsou maličkosti.
Na konci by neměl chybět nějaký závěr, aby čtenář nemusel váhat, zda jde o konec textu, nebo o chybu v tisku/ztracený papír apod. Tam je dobré shrnout nejdůležitější informace o postavě, vypíchnout její význam apod.
Jazyk
Charakteristika je jeden z těch textů, kde se po vás požaduje barvitý jazyk. Rozhodně nikoho neoslníte, pokud budete psát následujícím způsobem:
Pepa je vysoký a štíhlý. Je docela hezký. Má hnědé vlasy a modré oči. Na nose má docela dost pih. Oblečený je většinou v džínách a tričku.
Na takovém stylu psaní je špatně hned několik věcí. V první řadě opakování tvarů pomocných sloves být a mít, což je nežádoucí u většiny textů. V češtině máme mnoho plnovýznamových sloves, proto ukažte, že je umíte, a těm pomocným se pokud možno vyhýbejte.
Nejste ani na přehlídce přídavných jmen – je skvělé, že jich umíte spoustu, ale sloh není o vypsání jejich seznamu. Ne. Tady můžete ukázat, kolik umíte přirovnání nebo metafor. Zkuste nad tím proto víc přemýšlet.
V tom nejlepším případě se tím vyhnete i přemnoženým spojkám a.
Čahoun Pepa má nejnovější informace o počasí mezi prvními. V nočních můrách straší babičky, ale děvčatům se o něm zdají jen ty nejkrásnější sny…
Není třeba to přehánět a psát například v rýmech (to už by bylo mírně přehnané), ale trochu nad tím přemýšlejte. Bude to vidět a neuškodí vám to, právě naopak.
Žádoucí je použít jazyk spisovný a gramaticky správný.
Shrnutí:
- Sloh musí obsahovat na nadpis, úvod, text a závěr,
- charakteristika by měla být vnější a vnitřní – v oddělených odstavcích,
- pozor na nežádoucí přílišný výskyt pomocných sloves (být, mít).