Narovinu × na rovinu

Píšeme správně na rovinu, nebo narovinu? V těchto výrazech se velmi často chybuje, protože se na první pohled může zdát, že se jedná o příslovečnou spřežku, opak je pravdou. Správně je pouze varianta první, kterou píšeme zvlášť, tj. na rovinu.

Pro ověření, zda se opravdu nejedná o spřežku, musíme nahlédnout do příslušných jazykovědných příruček. V Internetové jazykové příručce, Pravidlech českého pravopisu, Slovníku spisovné češtiny a Slovníku spisovného jazyka českého výraz jako spřežku neuvádějí, proto píšeme výraz jako dvě samostatná slova, tj. jako předložku a podstatné jméno.

Toto spojení slov používáme, když chceme například položit něco na rovinu, nejčastěji ale tato dvě slova používáme ve smyslu říct něco na rovinu, jednat na rovinu.

Přesto se můžeme v některých textech setkat s variantou psanou dohromady, doklady z Českého národního korpusu potvrzují, že i tak výrazně převažuje varianta psaná zvlášť.

Příklady:

Tento doktor vám vše řekne do očí a na rovinu.
Je možné že někomu nevyhovuje, ale to jen proto že je velmi otevřená a říká věci na rovinu.
Takže, předně by bylo dobré si přirozeně říct na rovinu, o co se ve skutečnosti jedná.
A přiznejme si na rovinu, že těch kvalitních lidských zdrojů zas tak mnoho není.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Pravidla českého pravopisu. 6. rozšířené vydání. Praha: Fin Publishing, 2014. 495 stran. ISBN 978-80-87133-09-5.

Stáhněte si mobilní aplikaci a procvičujte ještě rychleji.

Stáhnout
×
Pošli tento příspěvek svému blízkému