Licousy × lycousi
Licousy jsou jakýsi „pruh“ vousů na tváři, který roste od uší směrem k bradě (roste na lících). Typickým představitelem, jenž nosil licousy, byl František Palacký.
Jistou dobu byly v oblibě licousy v kombinaci s knírem a někdy licousy přecházely v plnovous na bradě. Licousům jsou podobné tzv. kotlety.
Pravopis a etymologie
Slovník nespisovné češtiny nám ke slovu licousy podává následující výklad.
Licousy mají původ v 19. století a vznikly pravděpodobně z německého Backenbart (Backen – líce, tvář; Bart – vousy), tedy „licovousy“, avšak v běžné řeči zřejmě došlo ještě ke zkrácení skupiny -ovou (licovousy → licousy).
Správné je pouze psaní s měkkým i, tedy LICOUSY. (Líce + vousy, skloňováno podle mužského neživotného vzoru hrad.)
Dělení slova:
li-cou-sy
Zdrobnělina slova licousy je licousky.
Skloňování
Licousy patří mezi podstatná jména rodu mužského neživotného, která skloňujeme podle vzoru hrad. Licousy mají pouze tvar množného čísla, patří mezi podstatná jména pomnožná.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | licousy | |
| 2. | licousů | |
| 3. | licousům | |
| 4. | licousy | |
| 5. | licousy | |
| 6. | licousech | |
| 7. | licousy |
Příkladové věty
Husté a spíše neupravené licousy na tváři toho pána mě fascinovaly.
Buřinku měl naraženou až k uším, takže jsem barvu jeho vlasů mohla odhadovat jen podle dlouhých licousů, které mu sahaly téměř k bradě.
Licousy zdobily tváře především v dřívějších dobách, dnes působí spíše podivně.