Houfnice × houfnyce
Pojmem houfnice označujeme dělo s kratší hlavní, které je určeno k nepřímé palbě, konkrétně k palbě po balistické křivce.
Jedná se o zbraň dělostřelectva a jejím účelem je palebná podpora vojska. Houfnice u nás byly používány již v době husitů.
Pravopis a etymologie
Český etymologický slovník nám ke slovu houfnice podává následující výklad.
Houfnice byla původně válečným prakem, kterým se houfně metalo kamení, následně to byl druh děla s kratší hlavní. V němčině se jedná o slovo Haubitze (houfnice), odtud se zřejmě přeneslo do ostatních jazyků (nizozemsky houwitzer, howitzer, angličtina howitzer, …).
Slovo houf (také houfný, houfovat se aj.) vychází ze staročeského húf, hauf. To je odvozeno ze středohornoněmeckého hūfe, dnes Haufen.
Haubitze, Haufen bylo přejato do českého jazyka a počeštěno do podoby houfnice, houf. Je možné, že se v psaní zachoval zápis měkkého i, odkud pak pramení i změkčená výslovnost [ňi].
Jediný správný způsob zápisu je v podobě HOUFNICE.
Dělení slova:
houf-ni-ce
Příbuzná slova:
houfnicový (přídavné jméno)
Skloňování
Houfnice patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru růže.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | houfnice | houfnice |
| 2. | houfnice | houfnic |
| 3. | houfnici | houfnicím |
| 4. | houfnici | houfnice |
| 5. | houfnice | houfnice |
| 6. | houfnici | houfnicích |
| 7. | houfnicí | houfnicemi |
Příkladové věty
Při prohlídce zámku jsem na nádvoří mohl obdivovat také dvě houfnice.
Pro snadnější manipulaci měly houfnice dvě velká kola.
Byli to právě husité, kdo u nás připojil dělostřelectvo k polnímu vojsku, a houfnice byla novinkou, s níž přišli.