Obligátní × oblygátní

Toto slovo nečiní mnohdy při zápisu problémy, je ale dobré si připomenout, jaké i/y v něm budeme psát.

Pod heslem obligátní najdeme ve výkladových slovnících hned dva významy tohoto přídavného jména:

  1. Povinný, závazný, nutný (kniž. a odb.)
    – Obligátní předmět
  1. Obvyklý, obyčejný, pravidelný (hovor.)
    – Chodit do restaurace na obligátní kávu.
    – Obligátní přání k narozeninám.

Jak jsme již řekli, obligátní je přídavné jméno, příslovce by tom bylo obligátně a podstatné jméno obligátnost. Pozor byste si měli dát především na stupňování tohoto přídavného jména:

  1. stupeň: obligátní
  2. stupeň: obligátnější
  3. stupeň: nejobligátnější

Někdy se stává, že si lidé pletou obligátní, obligatorní a obligační. Nejprve si všimněte, že ve všech těchto přídavných jménech píšeme vždy měkké -i, není důvod psát tvrdé, výrazy nepatří do vyjmenovaných slov. A teď vysvětlení jednotlivých výrazů:

OBLIGÁTNÍ = obvyklý nebo povinný
OBLIGATORNÍ = synonymum k obligátní, povinný, závazný
OBLIGAČNÍ = od slova obligace; druh cenného papíru

Příklady:

Na závěr tak už jen stačí položit obligátní otázky.
Jaká asi může být odpověď na obligátní otázku: „Co s tím?“

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Pošli tento příspěvek svému blízkému