Rozbor uměleckých textů: Zvukosled

Věděli jste, že cílené uspořádání hlásek v básni může zásadním způsobem ovlivnit čtenářovo vnímání celé knihy? Jistě ve většině případů v tom pozitivním slova smyslu. Spisovatelovým záměrem tak při psaní básní může být snaha čtenáře například uklidnit příjemným pořadím zvuků.

Cílem však může být i pomocí systematického uskupení hlásek vyvolat nepříjemnými a nelíbivými zvuky připomínající rozladění nebo básníkův vnitřní nepokoj. Vznikat mohou také různé jazykové hříčky pro pobavení čtenáře, ze kterých se později mohou stát jazykolamy.

Zvukosled společně se zvukomalbou a eufonií patří mezi zvukové básnické figury. To znamená, že v případě čtení máme za pomoci pravidelného opakování stejných hlásek (tzv. hláskové instrumentace) ve verši dojem, že slyšíme zvuk reálný.

Příklady:

Ve světle zeleném světle zeleně… (Biebl)
Pan Kaplan v kapli plakal.
…zvučelo temně tajný bol, břeh objímal je kol a kol, tak bledě jasná, jasně bledá jak milenka bledá, jenž k sobě šly vždy blíž a blíž, jak v objetí níž a níž, ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj… (K. H. Mácha, Máj)

Pro jistotu ještě jednou:

ZVUKOSLED = pravidelné opakování stejných hlásek ve verši
ZVUKOMALBA = seskupení hlásek s cílem vyvolat dojem, představu či napodobit zvuk
EUFONIE = příjemné uspořádání zvuků v projevu

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Pošli tento příspěvek svému blízkému