PRAVIDLA – Ich-forma a er-forma

Už se vám někdy stalo, že jste měli v hlavě vymyšlený příběh, dokonce jste si i sepsali osnovu, vymysleli zápletku a charakteristiku postav a následně jste se pustili do díla, jenže najednou jste nevěděli, jestli máte příběh napsat v ich-formě nebo raději v er-formě? Přesněji řečeno, jestli máte napsat, „že jsem se vydal na výlet plný dobrodružství“ nebo „on se vydal na výlet plný dobrodružství“. To nevadí! V tomto článku si ukážeme, že každá z forem má svá pro i proti.

Ich-forma

Ich (z německého Ich Form) v překladu znamená „já“. Jedná se tedy o první osobu jednotného čísla. To znamená, že vyprávěný příběh, který v knize čteme nebo zrovna píšeme, vidíme z pohledu jedné osoby. Tento příběh pak vypráví nejčastěji hlavní hrdina.

Výhody užívání ich-formy

Nespornou výhodou při užívání této normy je to, že je to jednoduchý psací styl. Pokud čteme / píšeme příběh v ich-formě, přináší nám daleko více autentičnosti než u formy druhé. Dalším plusem může být to, že nemusíme příliš dbát na spisovnou češtinu. Stručně řečeno, když naše postava bude například „profláknutý zloděj“, nemusíme nutně naši postavu nutit do vznešené a nakudrlinkované mluvy a můžeme si dovolit napsat i různé slangové výrazy nebo dokonce i vulgarismy.

Nevýhody užívání ich-formy

Volba ich-formy s sebou nese i jisté menší i větší nevýhody. Když už si jako postavu zvolíme právě již zmíněného zloděje, musíme i nadále držet styl, kterým tato postava promlouvá. To mnohdy může být problém i tehdy, kdy se jako tato postava bojíme promluvit (naše vnitřní přesvědčení nám to z nějakých důvodů nedovoluje). Malou nevýhodou však může být i to, že postava v příběhu ví jen to, co slyší, vidí nebo si myslí. Dají se tak mnohem lépe vyjádřit emoce, nálady a pocity.
Ich forma trpí při psaní neustálého slova jsem. Proto se musíme toto slovo naučit co nejvíce redukovat, aby psaný text nevypadal neesteticky.

Příklad ich-formy:

„Každý den jsem se dozvěděl něco málo o jeho planetě, o tom, jak odešel, o jeho cestě. Pomaličku, polehoučku, z mimoděčných poznámek. Asi tak třetí den jsem se dověděl o problému s baobaby.“ (Exupery, Malý princ)

Er-forma

Pokud se chce čtenář dozvědět něco více o příběhu hrdiny, je pro tento styl využívána právě er-forma.
Er (z německého Er Form) znamená „on“. Mluvíme tedy o třetí osobě jednotného čísla. To znamená, že vyprávěný příběh vidíme z pohledu minimálně více než jedné z postav.

Výhody užívání er-formy

I er-forma může vnést do příběhu jisté výhody. Jednou z nich je, že vypravěč může být tzv. „vševědoucí“ – i když toto označení není příliš správné a my ho nedoporučujeme příliš používat. Zatímco vypravěč v ich-formě je více autentický, zato ví jen to, co postava vidí, slyší nebo si to domýšlí, vypravěč v er-formě může znát a popisovat téměř vše, co hlavní postava nevidí. Další výhodou, která z toho vyplývá, je potom to, že autora příběhu tolik nemusí trápit styl promluvy jednotlivých postav.

Nevýhody užívání er-formy

Na stranu druhou je ale pro mnoho autorů tato forma nevyhovující, protože vyprávění není zcela subjektivní a tím pádem ztrácí na autenticitě.
Vyprávění ve třetí osobě má navíc více variant, protože vypravěč buď:

  1. Má přehled o tom, co jednotlivé postavy dělají, co si myslí, …
  2. Stojí mimo příběh a tím pádem nevidí do hlav jednotlivých postav.
  3. Vidí svět očima pouze jednoho hrdiny.

Příklad er-formy:

„Celý příběh onoho večera se Svatopluk dozvěděl až u soudu, který se konal tři čtvrtě roku po Blančině zdařilém útěku přes hranice.“ (Mornštajnová, Tiché roky)

Ich-forma se hodí pro autentické příběhy, zatímco er-forma je dobrá, když je v příběhu více postav. Ať už si zvolíte jakoukoliv formu, dbejte na to, abyste se díky ní do příběhu zcela nezamotali. 😉

Autor/ka: Bc. Renáta Malá

Přidejte komentář

Kliknutím na tlačítko PŘIDAT KOMENTÁŘ udělujete souhlas se
zpracováním osobních údajů .

Pošli tento příspěvek svému blízkému