Zdeněk Svěrák
O autorovi
Zdeněk Svěrák se narodil v Praze 28. března roku 1936. Po absolvování základní školy a gymnázia došlo k rozhodování, co bude studovat dále. Na naléhání svého otce se přihlásil na Elektrotechnickou fakultu ČVUT, kde byl přijat. Daleko víc ho ovšem přitahovaly humanitní obory.
Jednoho dne veřejně přednášel báseň Jana Nerudy. Ohlas byl velký a publikum nadšené. Díky tomu své rodiče přesvědčil o změně studia. Od roku 1954 tak konečně mohl začít studovat český jazyk a literaturu na Pedagogické fakultě UK. Zde se seznámil se svými budoucími kolegy, jako byli Miloň Čepelka či Ladislav Smoljak, s nímž posléze vytvořil významnou autorskou dvojici.
Po dokončení studií několik let vyučoval na základní škole i na gymnáziu, ale záhy – motivován především svou celoživotní touhou přednášet publiku – přešel do Československého rozhlasu. Zde stál u zrodu rozhlasového pořadu, ve kterém mimo jiné poprvé zaznívá jméno „nedoceněného českého giganta“ Járy Cimrmana. Zde se seznamuje s Jaroslavem Uhlířem, se kterým vytvořil nesčetné množství písní (Svěrák měl obvykle na starost texty, Uhlíř obstaral hudební doprovod).
V roce 1967 Zdeněk Svěrák spoluzakládá Divadlo Járy Cimrmana, pro něž sám připravil hru Akt, ovšem na zbylých hrách už spolupracoval s Ladislavem Smoljakem. V tomto období začínají psát také scénáře mnoha svých, dnes již legendárních, českých filmů. V osmdesátých letech na filmech spolupracuje též s režisérem Vítem Olmerem.
V devadesátých letech začíná psát scénáře „na míru“ svému synu Janu Svěrákovi, který je následně režíruje. Mezi tyto filmy patří například Oskarem oceněný Kolja nebo Obecná škola, Tmavomodrý svět a Vratné lahve.
Po přelomu století se Zdeněk Svěrák začíná věnovat filantropii a charitativní činnosti.
Díla
Dramata
- Akt
- Hospoda Na mýtince (spolu s L. Smoljakem)
- Vražda v salonním coupé (spolu s L. Smoljakem)
- Němý Bobeš (spolu s L. Smoljakem)
- Cimrman v říši hudby (spolu s L. Smoljakem)
- Dlouhý, Široký a Krátkozraký (spolu s L. Smoljakem)
- Posel z Liptákova (spolu s L. Smoljakem)
- Lijavec (spolu s L. Smoljakem)
- Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909 (spolu s L. Smoljakem)
- Blaník (spolu s L. Smoljakem)
- Záskok (spolu s L. Smoljakem)
- Švestka (spolu s L. Smoljakem)
- Afrika (spolu s L. Smoljakem)
- České nebe (spolu s L. Smoljakem)
Ostatní
- Tři auta
- Tiché šlapací království
- Krápník a Františka
- To jeli dva ve vlaku
- Tatínku, ta se ti povedla
- Posel hydrometeorologického ústavu
- Podzemnice olejná
- Radovanovy radovánky (přepis večerníčku)
- Staré pověsti české
- Odskok od Cimrmana do lázní Kožich
- Posel Hydrometeorologického ústavu a To jeli dva ve vlaku
- Povídky
- Pan Buřtík a pan Špejlička
- Nové povídky
- O lidech a lidech
- Po strništi bos
- Horká neděle aneb Vynechané povídky
- Tři bratři
- Dětské etudy
- Strážce nádrže
- Hodina zpěvu (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Není nutno… (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- … aby bylo přímo veselo (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Hlavně nesmí býti smutno… (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- … natož aby se brečelo (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Zpěvník (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Nemít prachy – nevadí… (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Vánoční a noční sny (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Nemít srdce – vadí… (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Zpěvník (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- … zažít krachy – nevadí! (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- … zažít nudu – vadí! (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- 20 let písniček z pořadu Hodina zpěvu (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Hity a skorohity (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Takovej ten s takovou tou (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Písničky o zvířatech (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Alchymisti (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Jupí (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Operky (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Cirkusový stan (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
- Ty nejlepší písničky v novém kabátě (alba písní; spolu s J. Uhlířem)
Citáty
„Dokud se nesedne a nezačne se psát, nic se nenapíše.“
„Povídka je záhon, román je pole.“
„Pohádka, to je raneček moudrosti, který nám tu zanechali předkové, abychom si ho vzali na vandr světem a věděli, jak se rozhodovat na rozcestích. Kudy jít a kudy se nevydat. Pohádka věří, a dokonce přikazuje, že dobro má být pochváleno a zlo potrestáno. Jenže lidský život je krátký a boží mlýny melou tak pomalu, že se takové spravedlnosti málokdy dočkáme. Ale pohádka to všechno stihne. V tom spočívá její blahodárnost.“