Josef Dobrovský

Datum narození: 17. 8. 1753
Datum úmrtí: 6. 1. 1829
Národnost: Češi
Povolání: kněz, historik, filolog, bohemista a slavista

O autorovi

Ačkoli se Josef Dobrovský narodil v maďarském městě Balassagyarmat, oba jeho rodiče byli české národnosti. Jeho otec Jakub Doubravský byl totiž dragounským důstojníkem, který měl ve městě posádku. Příjmení svého otce nepodědil jednoduše proto, že ho během zápisu na tehdejší matrice zkomolili.

Prvního formálního vzdělání se mu dostalo v plzeňském Horšovském Týně na německé škole, ovšem záhy navázal už v češtině na gymnáziu v Německém Brodě. Po nějakém čase stráveném u klatovských jezuitů začal studovat filozofii na Karlově univerzitě. S brněnskými jezuity se dokonce chystal na misijní práci v Indii, ale záhy byl celý jezuitský řád rozpuštěn a v roce 1773 se Dobrovský vrátil do Prahy ke studiu teologie.

Celých deset let pak působil jako soukromý učitel v domě Nosticů, kde se věnoval především matematice a filozofii. Jde o důležitý milník v jeho životě, neboť se díky tomu dostal do kontaktu s dalšími učenci, kteří se zde scházeli. Posléze několik let působil jako prorektor (a následně rektor) Generálního semináře v Hradisku u Olomouce. V tomto období se již plně věnuje studiu a tvorbě v rámci bohemistiky a slavistiky.

Také olomoucký seminář byl nakonec zrušen a Dobrovský se tak vrací k působení u Nosticů, pod jejichž záštitou následně cestuje do ciziny v rámci pátrání po slovanských rukopisech a jejich následnému studiu. Po třinácti letech pak začal působit jako „soukromý učenec“, kdy mimo jiné vydává své stěžejní dílo o české gramatice. Souhrnem své práce v podstatě položil základy českého národního obrození, jelikož na něj po letech téměř všichni obrozenci studijně i tvorbou navázali.

Josef Dobrovský byl obecně považován za osvícence a vzdělance své doby, docenění se mu dostávalo i v podobě uznání od aristokracie, která ho vnímala jako člověka pevných morálních zásad a s nadáním pro vědeckou práci, a to i díky jeho rozvinutému kritickému myšlení. Zároveň ovšem trpěl bipolární afektivní poruchou, a to zejména v pokročilejším věku života.

Na přelomu let 1828 a 1829 cestou z císařské audience z Vídni do Brna onemocněl zápalem plic a pár dnů po novém roce umírá v nemocnici Milosrdných bratří v Brně.

Díla

Ostatní

  • Dějiny českého jazyka a literatury
  • Zevrubná mluvnice jazyka českého
  • Základy jazyka staroslověnského
  • Co je třeba opraviti v Invarově vydání Učených Čech
  • O stáří českého překladu biblického
  • O zavedení knihtiskařského umění v Čechách
  • Kritické pokusy očistit starší české dějiny od pozdějších výmyslů
  • Německo-český slovník

Citáty

„A co mi po Bohu může býti dražší nežli vlast? Avšak i cizincům a všemu lidstvu chci být prospěšný.“

„Z ducha a těla skládá se člověk, z ducha a lidu složen jest národ.“