Ivan Klíma

Datum narození: 14. 9. 1931
Datum úmrtí: Stále žijící
Národnost: Češi
Povolání: Redaktor, prozaik, dramatik, publicista, dělník.

O autorovi

Ivan Klíma, svým rodným jménem Ivan Kauders, se narodil v Praze 14. září 1931 do pražské židovské rodiny. Otec Vilém pracoval jako elektroinženýr v Kolbenových závodech, matka byla sekretářka a ovládala pět jazyků.

Přestože se otec svou rodinu snažil uchránit před válečným zlem, jaké představovaly koncentrační tábory, nepovedlo se mu to. Byť si v Liverpoolu sehnal pracovní místo v jedné z továren, včetně víz pro
celou rodinu, vízum pro jeho matku mělo zpoždění, a tak čekal,
až se vyřídí. Tím jim však mezi prsty proklouzla jedinečná příležitost opustit vlast v době, kdy to ještě šlo.

Listopad 1941 s sebou přinesl povolání k transportu do Terezína. Ivan byl umístěn se svou matkou v drážďanských kasárnách, otec, který byl v čele skupiny elektrikářů, bydlel zvlášť. Otcovy znalosti a pracovní pozice rodině časem nejen umožnila sestěhování, ale taktéž ji uchránila před přesuny do vyhlazovacích táborů. Jako zázrakem přežili všichni – otec, matka, bratr, babička i malý Ivan.

V letech 1952–1956 studoval Ivan Klíma na FF UK český jazyk a literární vědy. Po svém absolutoriu pracoval jako redaktor týdeníku Květy, nakladatelství Československý spisovatel, Literárních novin, Literárních listů a Listů,
a to pokaždé až do doby jejich zákazu.

V letech 1969–1970 hostoval v USA coby profesor na Michiganské univerzitě v Ann Arbor, kam ho pozvali na premiéru jeho hry Zámek. Když se vrátil zpět do tehdejší Československé republiky, žil ve svobodném
povolání a nějakou dobu se živil také jako dělník.

Byť nakrátko vstoupil do KSČ, netrvalo dlouho a rozešel se s nimi v názorech. V roce 1967 byl z KSČ definitivně vyloučen a jeho tvorba byla zakázána. Od té doby až do sametové revoluce vydával pouze v samizdatu.

Své povídky, divadelní hry a eseje publikoval v časopisech Květen, Orientace, Divadlo, Plamen, Host do domu ad. V 80. letech pak také v samizdatovém Obsahu, v samizdatových Lidových novinách a ve Svědectví, které bylo zaměřeno na exilovou literaturu.

Jeho dílo je rozsáhlé a žánrově pestré. Vliv na jeho tvorbu měl nejen jeho vlastní životní příběh
(např. pobyt v terezínském ghettu), ale také Karel Čapek či Franz Kafka.

Samizdat

Snahou samizdatu (samizdat → sám si vydat, rusky самиздат – samoizdělatelstvo) bylo rozšířit neoficiální literaturu mezi lidi a pokusit se postavit ji téměř na stejnou úroveň, jakou měla literatura oficiální. Ve svých počátcích se šířila jen jako pár strojopisných exemplářů. Jednalo se o způsob, jak obejít cenzuru. Všichni čtenáři byli pobízeni k tomu, aby text nějakým způsobem v rámci svých možností rozmnožili (přepis ručně či na psacím stroji přes průklepový papír) a následně pak poslali dále. Vycházely tak ilegální noviny, časopisy i knihy.

Rozkvět samizdatu započal v 70. letech 20. století se vznikem Charty 77. Hnutí Charty 77 se chtělo osvobodit od vládnoucí moci, jeho smyslem byla touha po nalezení vyšších hodnot a odmítlo se nechat spoutat prospěchářstvím a strachem z moci režimu.

Díla

Próza

  • Bezvadný den
  • Mezi třemi hranicemi
  • Karel Čapek
  • Hodina ticha
  • Milenci na jednu noc
  • Návštěva u nesmrtelné tetky
  • Klára a dva páni
  • Loď jménem Naděje
  • Ženich pro Marcelu
  • Milenci na jeden den
  • Soudce z milosti
  • Milostné léto
  • Má veselá jitra
  • Už se blíží meče
  • Moje první lásky
  • Láska a smetí
  • Moje zlatá řemesla
  • Čekání na tmu, čekání na světlo
  • Poslední stupeň důvěrnosti
  • Jak daleko je slunce
  • Ani svatí, ani andělé
  • Jak přežít blahobyt
  • Velký věk chce mít též velké mordy
  • Premiér a anděl
  • Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory
  • Moje šílené století
  • Moje šílené století II.
  • Jak se nestát vrahem

Dramata

  • Zámek
  • Mistr
  • Cukrárna Miriam
  • Porota
  • Ženich pro Marcelu
  • Pokoj pro dva
  • Hromobití
  • Amerika

Citáty

„Čekat znamená těšit se. Dokud se máš na koho těšit, život má smysl.“

„Prázdno v duši se nedá zaplnit ani všemi věcmi světa.“