Ivan Blatný

O autorovi

Ivan Blatný se narodil do rodiny českého spisovatele Lva Blatného (1894–1930), avšak ještě před dovršením dospělosti o oba rodiče přišel. Ujali se ho prarodiče z matčiny strany. Věnoval se mu především dědeček Arnold Klíčník (1857–1935), známý brněnský podnikatel v optice, kterou Ivan později také zdědil.

Literární nadání Ivana Blatného se začalo projevovat již během studií na gymnáziu. V roce 1928 se zúčastnil soutěže v Lidových novinách a nebyla mu cizí ani práce redaktora, které se věnoval ve Studentském časopise, v němž současně také vyhrál soutěž „báseň roku“. Na gymnázium navázal studiem bohemistiky a germanistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Po druhé světové válce vstoupil do KSČ. V březnu 1948 byl vyslán do Londýna jako člen delegace Syndikátu českých spisovatelů. Požádal o politický azyl a domů se již nevrátil. Na to tehdejší režim zareagoval nekompromisně – Blatný byl zbaven občanských práv, majetku a definitivně vyškrtnut z literatury.

V Anglii se mu ale lehce nežilo. Několikrát byl hospitalizován na psychiatrických klinikách v Londýně a Essexu. Především kvůli pocitu osamění, úzkostem a strachu z komunistických agentů se u něj začala projevovat duševní nemoc. Od roku 1954 byl trvale hospitalizován na oddělení v Claubury Hospital v Essexu, kde mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie. Roku 1963 byl umístěn do ústavu v Ipswichi a roku 1984 přesídlil do domova v Clacton-on-Sea, kde setrval až do své smrti. Zemřel v Colchesteru 5. srpna 1990, avšak jeho popel byl o rok později převezen do Brna. Je pohřben spolu se svým otcem na Ústředním hřbitově.

Dlouhou dobu se o Blatného pobytu v Anglii nevědělo nic. Až mnohem později vyšlo najevo, že celou dobu psal básně. Zřízenci tamních léčeben jeho zápiskům nepřikládali pražádnou váhu a vyhazovali je do koše. Sbírat je začala až jedna zdravotní sestra, která shodou okolností uměla česky. Poté je pravidelně zasílala do kanadského nakladatelství manželů Škvoreckých Sixty-Eight Publishers v Toronotu. Tyto texty jsou seřazeny v posledních dvou básnických sbírkách Stará Bydliště a Pomocná škola v Bixley.

Ivan Blatný byl členem Skupiny 42.

Díla

Poezie

• Paní Jitřenka (1940)
• Melancholické procházky (1941)
• Tento večer (1945)
• Hledání přítomného času (1947)
• Stará bydliště (1979)
• Pomocná škola Bixley (1982)

Próza

• Hra na povídku (r. 1938; ve spolupráci s J. Ortenem)
• Druhá hra na povídku (r. 1938; ve spolupráci s J. Ortenem)
• Na kopané (1946)
• Jedna, dvě, tři, čtyři, pět (1947)

Citáty

„Nostalgie, ta touha vrátit se tam, kde jsme nikdy nebyli.“

Zdroje

• Kolektiv autorů. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-179-5.
• LEHÁR, J., STICH, A. JANÁČKOVÁ, J., HOLÝ, J. Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-963-8.
• FORST, V. a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Díl 1. A-G. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0.
• Citáty slavných osobností