Gabriel García Márquez
O autorovi
Gabriel García Márquez se narodil v Aracatace v karibské oblasti Kolumbie. Své dětství strávil s prarodiči, kteří měli značný vliv na jeho pozdější tvorbu, obzvláště co se týče fantazie a citu pro mýty. Jeho babička byla velice pověrčivá žena a k vyprávění měla vždycky po ruce nějakou tu lidovou pověst. Dědeček byl během kolumbijské války v armádě (hodnost plukovník), a to na straně liberálů.
Po střední škole nastoupil na vysokou, kde se chtěl věnovat studiu práv. Školu nedokončil a začal pracovat jako novinář v Kolumbii a také
v Evropě. Ze svých cest po socialistických zemích si přivezl spoustu námětů pro svých deset reportáží 90 dnů za železnou oponou. Během 60. let pobýval v Mexiku a psal filmové scénáře. Když mu vyšel román Sto roků samoty, který sklidil značný úspěch, odstěhoval se do Španělska. Do Mexika se vrátil v roce 1975. V té době jako novinář obhajoval revoluci na Kubě a taktéž navázal užší styky s vládou. Pokračoval v publicistice, vrátil se k literární tvorbě i k filmu. Krom psaní scénářů se podílel také na zfilmování svých vlastních próz.
Gabriel García Márquez získal řadu mezinárodních literárních cen, a v roce 1982 mu dokonce byla udělena Nobelova cena za literaturu.
Vrcholným dílem, které nemalou měrou přispělo k udělení Nobelovy ceny, je román Sto roků samoty. Stěžejními motivy jsou zde láska, smrt a samota. Příběh nám vypráví o osudech několika generací rodiny Buendiů a je zároveň historií městečka Maconda (založení, rozkvět, zánik). Na dílo se dá pohlížet také jako na historii kolumbijské a latinskoamerické společnosti, a to od jejích patriarchálních forem přes industrializaci až po problémy, co s sebou přinesla moderní doba. Ve Sto rocích samoty se spojuje fantastičnost s realitou, komika s tragikou, historie s mýty a přítomnost s minulostí. Pozvolný zánik Maconda je propojen s osamělostí rodu Buendiů (nedostatek lásky a porozumění, ztráta společenské solidárnosti). Navzdory tomu, že uběhlo celých sto let, se postoj člověka ke skutečnosti nezměnil. Z tohoto důvodu trvá i jeho osamocení, neboť svět beze změn je svět bez budoucnosti.
Gabriel Gárica Márquez patří k nejvýznamnějším představitelům magického realismu. Tento směr vznikl v době postmodernismu v oblasti Karibiku. Název mu dali jeho tvůrci M. A. Asturias (1899–1974)
a A. Carpentier (1904–1980). Magický realismus se odehrává v tajemném světě, v němž se prolíná mytické vesmírno s každodenností, tragédie s komikou, smyšlenka s realitou a často také život se smrtí.
Díla
Ostatní
- 90 dnů za železnou oponou
- Šťastné léto paní Forbesové
Próza
- Sto roků samoty
- Spoušť
- Plukovníkovi nemá kdo psát
- Pohřeb velké matky
- Dvanáct povídek o poutnících
- Podzim patriarchy
- Kronika ohlášené smrti
- Láska za časů cholery
- Generál ve svém labyrintu
- O lásce a jiných běsech
- Zpráva o únosu
Dramata
- Milostná polemika proti sedícímu muži
Citáty
„Žádný lék nevyléčí to, co nemůže vyléčit štěstí.“
„Nikdo si nezaslouží tvé slzy, a ten, kdo by si je zasloužil, by tě nikdy nerozplakal.“
„Skutečný přítel je ten, co vás drží za ruku a dotýká se vašeho srdce.“