Pavel Kohout
O autorovi
Pavel Kohout se narodil 20. července 1928 v Praze a pocházel z rodiny hospodářského úředníka. V roce 1947 úspěšně složil maturitu na reálném gymnáziu a dále studoval srovnávací literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně pak ještě estetiku a divadelní vědu, přičemž se věnoval také mnoha kulturním
a politickým aktivitám. Svá studia nedokončil.
Zpočátku patřil ke komunistům. Byl členem ÚV ČSM a taktéž členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů. Řadil se mezi tzv. kulturní kádr KSČ.
Během střední školy se podílel na činnosti Dismanova dětského rozhlasového souboru. Na konci 40. let spoluzaložil a vedl Soubor Julia Fučíka. Od roku 1947 pracoval v mládežnické redakci Československého rozhlasu. Jakožto druhý kulturní přidělenec československého velvyslanectví pobýval v letech 1949–1950 v Moskvě. V letech 1951–1952 pracoval ve funkci šéfredaktora satirického časopisu Dikobraz.
Svou základní vojenskou službu (1952–1954) podstoupil v Armádním uměleckém souboru V. Nejedlého. Zároveň
s tím byl vedoucím kulturní rubriky časopisu Československý voják. Od roku 1956 pracoval coby reportér
a komentátor vnitropodnikové redakce Československé televize. Následně se věnoval svému literárnímu řemeslu jako spisovatel z povolání, krom toho spolupracoval s divadly (např. dramaturg Divadla na Vinohradech, Realistické divadlo). V té době se již s komunismem začínal mírně rozcházet. Svůj nesouhlas se stavem kulturněpolitické orientace SČSS dal v roce 1966 najevo rezignací na funkci v jeho výboru a po svém vystoupení na IV. sjezdu SČSS byl podroben disciplinárnímu řízení.
V 70. letech se jeho jméno objevilo na indexu a jeho díla začala být cenzurována. Pavel Kohout stál u zrodu Charty 77. V roce 1979 byl jemu i jeho manželce znemožněn návrat do Československé republiky z pracovního pobytu v Rakousku a oba byli zbaveni státního občanství. Usadili se tedy v Rakousku a v roce 1980 získali státní občanství tam.
Kohoutova tvorba byla do poloviny 50. let považována za vzor angažovanosti. Tvořil autorské pohádky pro děti, reportáže a básnické sbírky psané v duchu dobové poetiky, vyzdvihoval společenské vztahy a jejich vsakování do soukromého života mládeže (Verše a písně, Čas lásky a boje).
Od poloviny 50. let Kohout ve svých hrách poukazuje na rozpory mezi hlásanými hodnotami socializmu
a skutečností. Na přelomu 50. a 60. let se v Kohoutově dramatické tvorbě začíná objevovat popis deformace soukromého života a milostného citu (Taková láska, Třetí sestra) či rozkol kolegiality a přátelství (Dvanáct).
Ve vztahu k aktuálním tématům doby začal uplatňovat nadhled, ironii a jevištní metaforu (adaptace klasických literárních děl Válka s mloky – K. Čapek, Cesta kolem světa za 80 dní – J. Verne).
Významnou a samostatnou část tvorby Pavla Kohouta tvoří prozaická díla, která až v groteskní nadsázce reagují na absurdnost totalitního režimu (Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge; podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K., Katyně).
Pavel Kohout spadá do období české literatury 2. poloviny 20. století, konkrétně do literatury tvořené od 70. let po současnost.
Díla
Próza
- Kde je zakopán pes
- Katyně
- Hodina tance a lásky
- Konec velkých prázdnin
- Hvězdná hodina vrahů
- Ten žena a ta muž
- Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge; podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K.
Dramata
- Dobrá píseň
- Zářijové noci
- Taková láska
- Třetí sestra
- Dvanáct
- August August, august
- Život v tichém domě
- Sex a šest
- Ubohý vrah (adaptace)
- Válka s mloky (adaptace)
- Cesta kolem světa za 80 dní (adaptace)
Poezie
- Verše a písně
- Čas lásky a boje
Citáty
„I z hlupáka může něco být, když svou hloupost včas pozná.“
„I přátelství jsem si nabíral spontánně, ale když jsem se v některém zmýlil, nezvrhlo se v nepřátelství, prostě uschlo.“