Rozbor uměleckých textů: Epiteton (básnický přívlastek)

Abychom se při čtení básně dokázali co nejvíce vcítit do básníka a představit si pojmenovanou skutečnost, je potřeba, aby báseň obsahovala co nejvíce básnických přívlastků.



Básnickému přívlastku říkáme epiteton (řecky epithetos – přidaný) a platí pro něj, že má především estetickou funkci. Rozlišujeme dva druhy epiteta:

Epiteton ornans (ozdobný přívlastek)

Rozumíme tomu, že může být problém si tento pojem zapamatovat. Mnemotechnickou pomůckou může být to, když si představíte pod slovem „ornans“ ornament. Ornament definujeme jako ozdobný detail sloužící k okrase, stejně tak epiteton ornans působí v básni jako ozdoba. Tento přívlastek dává podstatnému jménu zcela nový rozměr, novou vlastnost.



Příklady:

Stříbrné ticho
Tekutá tma
Růžový večer
Krvavá růže
Zemřelý déšť
Čarokrásné nebe

Epiteton constans (stálá vlastnost)

Tím druhým přívlastkem je epiteton constans. V překladu znamená epiteton stálý či ustálený. Tento přívlastek vyjadřuje běžně připisovanou vlastnost a často se opakuje ve spojení se svým podstatným jménem, vyváření spolu vztah metafory či metonymie.

Příklady:

Lstivý Odysseus
Vrané koně
Zlatá hvězda
Černá tma / bílý sníh
Šedý vlk
Zelený háj

Problém může nastat tehdy, když nevíme, jestli je daný přívlastek již ustálený (známe toto označení z historie apod.), nebo označuje něco neobvyklého a nového. Bohužel na to nelze uplatnit žádnou obecně platnou pomůcku, podle které by se dalo řídit.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá

Pošli tento příspěvek svému blízkému