PRAVIDLA – Publicistický styl

Policista by měl mít zbraň a uniformu, doktor bílý plášť, hasič spoustu vody a správný novinář by měl všude pobíhat s diktafonem… Ale především znát a ovládat publicistický styl.

Diktafon je vám totiž k ničemu, nejste-li schopní dát dohromady slušný text. Překvapivě to totiž není o tom, že jen napíšete, co jste viděli, případně slyšeli. I publicistické texty musí mít určitou formu a řídit se pravidly.

K čemu publicistický styl slouží?

Publicistický styl není pouze stylem novinářů, ale všech hromadných sdělovacích prostředků. Je tedy zaměřen na veřejnost a můžeme se s ním setkat prakticky každý den, a to v časopisech, novinách, na internetu, ale i v mluvených projevech – ať už v televizi či rádiu.

Je to jeden z těch stylů, kterým se zkrátka nevyhneme – můžeme přestat číst knihy, chodit do školy a unikat úřadům (přestože nic z toho není zrovna moudré rozhodnutí), vyjdeme-li ale z domu, téměř vždy zaslechneme alespoň útržek zpráv z rádia nebo dostaneme noviny od pána v metru.

Hlavní funkcí stylu je nejen informovat veřejnost o nejnovějším dění, ale i nějakým způsobem na čtenáře zapůsobit a přesvědčit je.

Jak by měl vypadat?

Společným znakem všech publicistických útvarů je přístupnost a srozumitelnost, adresát musí pochopit, co z textu vyplývá, a to ideálně bez toho, aby jej musel číst několikrát nebo si vzít slovník.

Dále je nutné poskytovat informace pravdivé a aktuální. V některých útvarech povolujících subjektivitu je možné přidat vlastní názor, neměli bychom ale lhát.

Můžeme se například pokusit přesvědčit obyvatelstvo o tom, že sebevražedné atentáty jsou úžasné a měli bychom je vyzkoušet všichni (protože je to zkrátka náš názor a žijeme v demokratické zemi se svobodou projevu), nesmíme ale tvrdit, že k žádným atentátům nedochází nebo že za nimi stojí britská královská rodina – to už by byli lži.

Důležitost obsahu

Obecně platí, že publicistický styl má čtenáře upoutat – aby si přečetl článek v novinách, případně dokoukal pořad nebo doposlouchal rozhovor v rádiu. V této oblasti už jde často převážně o byznys – jednotlivá média potřebují čtenáře/diváky, aby se uživila, a tak si je musí nějakým způsobem udržet.

Obsah by tedy měl být zajímavý a poutavý, ať už obsahem či formou (přehledný text, bohatý jazyk).

Dalším takovým zvykem je, že všechno důležité se dává na začátek – všichni v novinách čteme převážně titulky, od nichž se odvíjí, zda konkrétní článek budeme, nebo nebudeme číst.

Noviny navíc vycházejí každý den, obvykle nemáme tedy čas je přečíst celé, zajímá nás tedy zejména první odstavec (tzv. perex), který by měl shrnout všechny důležité informace. V publicistickém textu se tedy nesnažíme primárně o poetický konec, ale o poutavý, výjimečný a informacemi nabitý začátek.

Které útvary do publicistického stylu patří?

Publicistické útvary často zasahují i do jiných stylů, především do odborného a uměleckého, jsou tedy poměrně různorodé – jeden je čistě informativní a objektivní, další subjektivní a jiný má za úkol třeba pobavit. Mezi nejčastější útvary patří:

• zpráva,
• komentář,
• reportáž,
• interview,
• článek,
• fejeton.