Slohový útvar – Výklad

S trochou nadsázky se dá u většiny slohových útvarů říct, že je důležitější forma než obsah – nikoho například tak úplně nezajímá, co jste psali ve formálním dopise, když jste tam zapomněli napsat adresu. A to zejména v případě, že se jedná o maturitní práci. Přesně takovým slohovým útvarem není výklad. Pojďme se na tuto „černou ovci“ podívat trochu zblízka.

Vzhledem k tomu, že výklad patří k odborným stylům, se dá očekávat, že čtenáře zajímají zejména informace v něm obsažené. Snad nikdo si nejde přečíst odborný článek o složení nafty, protože se chce pobavit či být zahrnut uměním. Ne, takový člověk se opravdu chce dozvědět něco o složení nafty.

Jako autor takového textu proto myslete na to, že čtenáře nezajímá váš umělecký um nebo názor, chce se poučit, získat nové poznatky.

Struktura výkladu

Nadpis, který se před textem musí objevit, je vzhledem k zaměření slohu lepší nekomplikovaný – měl by stručně a jednoduše sdělit, čím se bude výklad zabývat. Čtenáře není třeba zaujmout nápaditým názvem, jelikož mu jde především o obsah textu, nesnažte se tedy upoutat jeho pozornost dvojsmysly apod. Text by měl mít nějakou hlavu a patu v podobě úvodu a závěru.

Ještě předtím, než začnete psát samotný text, je třeba, abyste si rozmysleli pár věcí. V první řadě to, jaký použijete postup. Mezi nejčastější patří postup deduktivní a induktivní. O nich se rozepíšeme níže.

Postup deduktivní a induktivní

Při použití deduktivního postupu se v první řadě předloží obecná definice, načež se postupně vysvětlí jednotlivé jevy.

U postupu induktivního je to naopak. Nejprve se popíšou jednotlivé jevy, z nichž se poté vyvodí obecný závěr.

Ať už použijete jakýkoli postup, je v každém případe vhodné napsat si osnovu a té se skutečně držet, aby se vám nestalo, že budete přeskakovat mezi informacemi a váš text ztratí logiku. Nejideálnější je, když každý odstavec (a rozhodně je vhodné text dělit do odstavců, nezapomínejte na to) obsahuje jednu myšlenku – nebudete se v tom pak ztrácet ani vy, ani čtenáři.

Jazyk

Vzhledem k odbornému rázu textu se dá předpokládat, že zde není třeba dokazovat své rozsáhlé umělecké schopnosti v oblasti jazyka. Že jste mistr metafor, všech českých nářečí, slangových výrazů a figur je úžasné, ale ve výkladu to nevyužijete, nepíšete-li jej na téma jazyka. Vyžaduje se po vás jazyk neutrální, samozřejmě spisovný.

Věty bývají delší a propracovanější – je zkrátka dobře, když je vidět, že se nad textem autor zamýšlel a nepsal první myšlenky, které mu proletěly hlavou. Časté je užití trpného rodu.

Objevit by se měly odborné termíny (samozřejmě v závislosti na cílové skupině) a zkratky. Nezvyklé nejsou ani různé vsuvky či citace. Naopak vyvarovat byste se měli různých hodnotících výrazů – přeci jen se po vás požaduje předání informací, nikoli vašeho názoru na ně.

Shrnutí:

  • Výklad musí obsahovat nadpis, úvod, text (ideálně podle předem připravené osnovy), závěr,
  • je ideální si vše předem promyslet,
  • postup – deduktivní nebo induktivní,
  • dělení do odstavců,
  • neutrální jazyk, odborné termíny, zkratky, vsuvky, citace.

Vzorový text – výklad

Pošli tento příspěvek svému blízkému