Modlitba × motlitba

Modlitbou označujeme nábožensky povznesený stav mysli, v němž svými myšlenkami promlouváme k bohu nebo svatým a prosíme je o pomoc, ochranu či odpuštění. Pokud se nejedná o soukromou promluvu k bohu, mívají modlitby zpravidla pevně daný text (například Otčenáš).

Pravopis a etymologie

Původ slova modlitba můžeme najít v indoevropských jazycích, a to konkrétně ve slově meldh nejspíš s významem obracet se hlasem k bohu. Odtud bylo modlit se se všemi svými obměnami přejato do slovanských jazyků.

Modlit se (modlitba, pomodlit, modlitební, modlitebna, …) tak nalezneme v polštině modlić (się), ruštině modlíť (sja), srbštině/chorvatštině mòliti (se) ad. Vše s významem prosit. Praslovanská podoba modliti (sę) je pravděpodobně přesmykem z molditi. Molditi odpovídá litevskému maldýti, kteréžto je opětovací sloveso od mel̃sti.

Co do příbuznosti je se slovem molditi spjato také německé melden s významem hlásit a arménské malthcem neboli prosím, též chetitské maltai v překladu recituje, chválí.

Správná podoba psaní je pouze jedna, a to modlit se (modlitba), psáno s „t“.

Skloňování

Modlitba je podstatné jméno rodu ženského a skloňujeme ji podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. modlitba modlitby
2. modlitby modliteb
3. modlitbě modlitbám
4. modlitbu modlitby
5. modlitbo modlitby
6. modlitbě modlitbách
7. modlitbou modlitbami

Příkladové věty

V den svých státnic jsem k nebesům vyslala krátkou modlitbičku, abych si vybrala dobré otázky.

Známé rčení praví, že Bůh pomůže těm, kteří si v prvé řadě pomohou sami. Modlitby jsou sice fajn, ale nic moc nespraví.

Teď není čas na modlitby, konej!

A teď si všichni u večeře dáme naši oblíbenou modlitbu.

Chceš vyhrát? Tak si vsaď. Modlitby ti nepomohou, když neuděláš první krok.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému