Shon × schon

Výraz shon znamená rychlou činnost, chvat či ruch; také sháňku a poptávku po něčem. Dříve se jako shon označovalo soustředění či nával, sběh (lidí) a shromáždění.

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu shon hnát podává následující výklad.

Slovo hnát (hnací, dohnat, nahnat, sehnat, shon, oháňka, vyhánět, pohánět, …) má původ ve slovanských jazycích (polsky gnać, rusky gnať, srbsky a chorvatsky gnȁti, staroslověnsky gъnati.

Jistou příbuznost s praslovanským gъnati lze vypozorovat také v litevském giñti, genù, staroislandském gunnr (boj), staroirském gonim (zabíjím), latinském dē-fendere (bránit), řeckém theínō (biju). Je patrné, že vývoj samotného významu byl ve směru bít bitím hnát zvířata.

Z výše uvedeného vyplývá, že s ohledem na původ a skladbu slova je správné pouze psaní s h SHON (předpona s- + hnát).

Dělení slova:

shon

Synonyma

Synonyma, kterými můžeme nahradit slovo shon, jsou:

chvat, spěch, kvap; sháňka, poptávka; sběh, shromáždění, nával.

Skloňování

Shon patří mezi podstatná jména rodu mužského neživotného, která skloňujeme podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. shon shony
2. shonu shonů
3. shonu shonům
4. shon shony
5. shone shony
6. shoně, shonu shonech
7. shonem shony

Příkladové věty

Nesnáším každoroční předvánoční shon, ale jinak to nejde, fofry jsou před dovolenými i v práci.

Shon na Vánoce a Velikonoce jsem nikdy nepochopil, je naprosto zbytečný.

Po banánech je před Vánoci velký shon.

Něco se stalo, na náměstí je velký shon!

„Fanouši, tomu bys nevěřil, jaký byl za komunistů shon po obyčejném toaletním papíru,“ začal vyprávět dědeček.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – shon. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 22.08.2023]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=shon
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému